Pravda operních tenorů, folkařů a politické strany

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře
Vydáno dne 15. 08. 2005 (4116 přečtení)




Najít tenora, o kterém může Terinka v Dvořákově Jakobínovi vážně tvrdit „a z mého Jiřího jde slunce jas“, je problém dodnes. Natož před padesáti lety. Viktor Kočí, který tehdy přišel z Plzně do pražského Národního, takový byl. Štíhlý, mrštný, blýskavě tmavooký. Byly mu třicet čtyři, vypadal ještě mladší. A hlavně tak zpíval i hrál. Když si ho novátorský režisér Walter Felsenstein v roce 1961 vybral jako básníka Rudolfa do Pucciniho Bohémy v berlínské Komické opeře, dal tím i nám, Viktorovým fanouškům z bidýlka, razítko dobrého vkusu. Stylové rozpětí od Mozartových a Rossiniho koloratur přes Verdiho a Gounoda až po dramata Leoše Janáčka a snivou rozjímavost Bohuslava Martinů zvládal Viktor Kočí především muzikálním instinktem a radostným nasazením všech sil. Věřil, že operní návštěvník spíš promine pár nedokonalých tónů než vyrovnanější, ale opatrný výkon, poznamenaný úmyslem šetřit si hlas na další večery. Smutek po Viktorově úterním odchodu odnese čas. V paměti mi ponechá křídlení dokonalé zpěvné češtiny.

Do stejné šperkovnice hudebních zážitků jsem celé desetiletí 1980-1990 ukládal, co mi nejsilněji zazářilo na plzeňských Portách. Písničky Nerezu, Spirituál kvintetu, Nohavici, Nezmarů, Plíhala, Dobeše, Ebenů, Járy Ježka a Č.P.8, AG Fleku, Roberta Křesťana a Poutníků, Vlasty Redla, Minnesengrů, Slávka Janouška, Franty Černého i – na tom trvám – tehdejšího Jana Nedvěda a Brontosaurů. Díky tak rozmanitým talentům a navzdory komunistickým cenzorům nejenže nezůstalo po umlčené generaci Krylově, Mertově, Hutkově a Třešňákově temno, ale rozvinulo se tolik osobností jako nikdy předtím. A přesto čas od času někdo, netuše, o kom a o čem mluví, hodí všechnu tu muziku do jednoho smradlavého pytle. Jako Mardoša ve svém Jukeboxu (LN 23.7.) „Pravdařskej je určitě folk, ten z Porty. Náš bývalý kytarista Marek Doubrava…říkal mi, že je to svět sám pro sebe, kde se dvacet let nic nezměnilo.“ Mardošovy představy o portovních pravdařích se tak řadí ke tvrzením suverénů všech odrůd, kteří „určitě“ vědí, jak nudné a neměnné jsou cimbálka, techno nebo metal, třebaže nic z toho zblízka neviděli a neslyšeli, takže neměli ani možnost porozumět nebo neporozumět. Jistěže dějiny Porty jsou zároveň dějinami jejich kýčů, pravdařských i hudebních, nejednou i dekorovaných. To ale není žádná zvláštnost portovního folku a vůbec už ne jeho charakteristika. Kdybychom škrtli všechny skupiny a osobnosti, které dorostly ve spojení s Portou, co dobrého by v českém folku zůstalo?

Nejkulatější pravda nakonec, pravda politikova. „…dokázal, že mu nedělá problém mluvit. Každou sobotu mluvil 26 minut a dívalo se na něj milión lidí. To je velmi nebezpečná vlastnost. Když umí mluvit, pravděpodobně umí i myslet.“ To neříká tiskový tajemník o svém pánovi či jiný placený chvalometčík, nýbrž europoslanec Vladimír Železný (DNES 13.8.) sám o sobě a s použitím sobělibé třetí osoby, podle vzorů Gottwald není Tusar, To neznáte Hadimršku, Co pan Žabák dovede, nikdo nedovede. Tvůrce novácké zábavy si navlékl  heroické brnění pouze na obranu proti sociálním demokratům a jejich spiklenkyni Janě Bobošíkové, nebo takhle bude chrastit jako předseda Nezávislých demokratů až do voleb? Možná, že i po volbách – pokud se jeho nová politická strana dostane do parlamentu nebo až do vlády.

Velmi nebezpečný myslitel slibuje: Nenecháme naše lidi ponížit. A myslí tím, že „na oplátku“ zavede víza pro návštěvníky z USA. Že to s výjimkou Slovinska žádná jiná nová země EU neudělá, ho nezajímá. „To je jejich vnitřní věc.“ Když náš parlament prodloužil Nově licenci na dvanáct let, není to už tak vnitřní věc: „něco jiného by bylo v Evropě mimořádně nestandardní.“ Západní Evropu si Železný bere na pomoc, i když prosazuje vyšší přípustný alkohol v krvi řidičů. (Souhlasím, ale jako volební program je to slabé.) Jen se Spojenými státy nemá slitování. A že se tam cosi po teroristických náletech 11.září změnilo a úřady přitvrdily podmínky vstupu do země, aby ji lépe chránily? Slyšme pana Broučka na výletu do světa lidí, kteří se snaží chápat jeden druhého a navzájem si pomáhat.

„Mě 11.září nezajímá. To byl samozřejmě zlomový moment, ale nikoliv vůči České republice. Ti piloti byli přece částečně vyškoleni na území USA.“

Zlatá soudružka Balášová, ředitelka husákovské televize! Ta jen tvrdila, že Hlas Ameriky je vyzvědačská stanice, protože redaktoři dostávají plat v dolarech. A taky nemluvila 26 minut.