Paroubkův prezident? Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 20. 02. 2006 (3246 přečtení) Řekni mi, český politiku, koho budeš volit prezidentem a já ti řeknu, jestli mohu volit tvou stranu. Premiér Jiří Paroubek jasně a včas sdělil, že chce Miloše Zemana. Tím mi to u červnových uren zjednodušil: sociální demokracii volit nemohu. Jistěže osoba prezidenta není v programu politické strany to nejdůležitější. Je ale konkrétní, jediná a tedy kontrolovatelná. Pokud strana tento bod svého předvolebního programu nesplní, nemůže to okecat a rozmělnit jako třeba postoje k daním, nájemnému, Evropské unii nebo ochraně přírody. Navíc pro mne, který má rád Česko a naše dějiny včetně symbolů, je prezident symbolem čehosi vyššího než je pouhá moc. Nemusím ho ctít, natož pak milovat. Ale rád bych ho bral vážně, ať už s ním v jednotlivostech souhlasím nebo ne. Proč nemohu brát vážně Zemana? Protože není žádný český Machiavelli ani Richelieu, ale český hajzlík. Když potřeboval Klause porazit, prásknul na něj, že v Prognostickém ústavu nepodepsal (na rozdíl od Zemana) petici za osvobození vězněného Václava Havla. Když ho kritizuje Bohumil Doležal, Zeman připomene, že tento politolog byl místopředsedou neúspěšné politické strany. A bohorovně i nežalovatelně dodá, že kdo dovede stranu k porážce, je idiot. Kdo si vzpomene, že ani T.G.Masaryk, pod jehož fotografií se nechával Zeman fotografovat, nebyl jako vůdce realistické strany příliš úspěšný? Kdo si v tu chvíli uvědomí, že v dobách, kdy se Zeman pýšil svým podpisem na petici za Havla, byl Bohumil Doležal už dávno signatářem Charty 77 a projevil tak osobní statečnost, o níž se Zemanovi ani nezdá? Hajzlík prostě zůstane hajzlíkem, i kdyby měl IQ nad hranicí geniality a rozchechtal svými sprosťárnami celý stranický sjezd. Neopakoval bych to, co už jinak a třeba lépe napsali o drbně z Vysočiny novinářští kolegové, nebýt Paroubkovy vidiny o budoucím prezidentovi. „Je to tak trochu beletrie,“ komentoval Paroubek vzpomínkovou knihu, ve které Zeman zveřejnil i „fámy, že k nevyrovnanosti Špidlovy povahy přispěl jeho údajný sebevražedný pokus v minulosti (podřezání žil) a že navazující psychiatrická dokumentace byla prý dokonce prostředkem Špidlova vydírání“. Takhle se „vhodný kandidát na prezidenta“ vypořádává se svým názorovým oponentem, kdysi odvážným mladíkem, kterého komunistická soldateska zmlátila 21.srpna 1969 a vlastně zahnala na psychiatrii, který se nicméně ani nepokusil o sebevraždu, ani nebyl vydírán. A tomuhle demagogickému svinstvu říká premiér demokratického státu „tak trochu beletrie“. Proti tomu je pak Zemanova výzva „Doporučuji jít volit komunisty jen těm, kteří by jinak vůbec nešli k volbám“ pouhou roztomilůstkou prognostika, který v roce 1990 prorokoval komunistům ve volbách pět procent a těšil se, že budou sloužit coby skanzen. Zeman řekne kvůli moci, slávě a fóru cokoli. Většině novinářů, kterým to kdysi přišlo docela zábavné a s úsměvem snášeli i urážky sebe samých, se z toho konečně zvedl žaludek. Paroubkův zřejmě musí být nějaký odolnější. Anebo stejný jako Zemanův.