Kdo zastaví Zelené? Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 27. 02. 2006 (5485 přečtení) Renata Kalenská se zde předvčerem zeptala předsedy Strany zelených Martina Bursíka, jestli je dnes důležitější jejich program nebo překročení pěti procent v předvolebním průzkumu. Mohl jí na to klidně říct: A proč myslíte, že mi tentýž den věnujete stránku vy i Mladá fronta Dnes? Jenomže je-li Bursík tázán, odpovídá a neklade místo toho řečnické otázky. I to patří k jeho klidnému, věcnému a neurážlivému způsobu diskuse. A uprostřed politiků, kteří pod heslem „K lidu blíž a s lidem níž“ chodí pro své zábavné metafory až do řiti, je sympatickým exotem každý, kdo hovoří bez pěny u úst a nesnaží se přefórovat své oponenty. Možná právě tohle stačí k zisku pěti průzkumových procent a v ten ráz i k zájmu sdělovacích prostředků. Zelení ovšem mají podstatu svého programu stále stejnou. A někteří z Bursíkových předchůdců byli i jinak zajímaví. Třeba (zlo)pověstný Jakub Patočka; když si političtí komentátoři ještě neuměli příští volby představit jinak než jako drtivé vítězství ODS, Patočka předpověděl vítězství ČSSD. Jenomže čísla z průzkumu tehdy byla proti socialistům i proti Zeleným. Ještě loni o Vánocích měla Strana zelených ani ne tři procenta a Bursík většinu novinářů nepřitahoval, třebaže byl od září jejím předsedou. Kam jsem se poslední roky vrtnul, všude jsem slyšel: Koho ale volit? Kde vzít někoho nevysloužilého, nezostuzeného – a taky aby byl známý a naše hlasy nešly vniveč? A najednou se všem hledačům neposkvrněné strany rozsvítila na politickém semaforu zelená. Za tři předvolební měsíce se může jistě ještě mnoho změnit. Někdo může na Zelené vytáhnout nějakou aféru tak, aby už nebyl čas ji vyvrátit ani potvrdit. Pokud ale Bursíkovo vedení samo neudělá závažnou chybu, mělo by na průzkumové vlně doplout až do parlamentu. Kdyby Bursík uměl být jako politik otiskem svého životopisu, neváhal bych. Univerzitně vzdělaný ekolog, profesně zkušený hydrolog, ročník Zuzany Navarové, pražský zastupitel, krátkodobě ministr životního prostředí, nezkompromitovaný žádným předlistopadovým kariérismem ani polistopadovým korupčnictvím, vlastník restituovaného majetku – čili odolný proti křiku antiglobalizačních kamenometčíků i mafiánským kapříkům. Zatím se v politice otrkával. Patrně už pochopil, že jeho loňský polemický text k zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů, „10 omylů prezidenta Klause“, sice dosahuje benešovské strohosti a korektnosti, ale přesahuje možnosti voličů. Těm srozumitelně vzkázal v obou sobotních rozhovorech, že Zelení jsou proti povolební „nejpravděpodobnější“ velké koalici, proti uzavření ženy do kuchyně, kostela a k dětem, proti školnému (naopak jsem pro školné), proti kamiónům o víkendech, pro pomoc malým a středním investorům, proti všeobecné poslanecké imunitě. Nedozvěděl jsem se tip na příštího prezidenta. Rád bych taky, aby se Bursík ještě znovu střetl s moderátorem Václavem Moravcem, vždy vyzbrojeným znalostí politikových činů i citátů. Zkrátka abych v červnu nevolil jen slušnost, ale i program.