Krademe inteligentně Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 10. 07. 2006 (4904 přečtení) Už Beatles mívali těžkou hlavu z toho, kolik peněz jim uteče vinou nezákonného kopírování alb. Tajemný řecký specialista Alexis Mardas tenkrát nabídl jejich společnosti Apple řešení: místo desek vyrábět umělohmotná jablíčka s vestavěným tranzistorem, která budou hrát pouze sebe sama. Nakonec se „Kouzelníkovi Alexovi“ jablíčka nějak nevyvedla. A o moc lépe se to nedaří ani jeho pokročilejším nástupcům. Důmyslná kopírovací technika jim je stále v patách, takřka na dohled. Protože už mě léta zlobilo, jak kdekdo vesele přepaluje a odmítá si přiznat, že vlastně krade, rozebral jsem to zde (Naše vypálené iluze, 5.12.2005). Dodnes se o tom na mých webových stránkách vedou větší spory než o Paroubka s Topolánkem dohromady. Dostávám pořádně na frak, odhadl bych tak poměrem 2:8. Argumentační vynalézavost českých vypalovačů je úžasná. Co je proti nim upřímné (třeba Zbyňkovo) vyznání, že „Kdo si zvykne mít CD za méně než 10 Kč, tak za ně víc prostě nedá“? Onehdy jsem si v Levných knihách koupil 2 CD prvních memphiských nahrávek Jerryho Lee Lewise. Lepší rokenrolové piano uslyšíte těžko. Vrhnul jsem se po něm ve strachu, že za 79 Kč se na pultech ani neohřeje. Bál jsem se zbytečně. Ani se mi nechce pročítat se diskusemi o novém typu počítačové krádeže, nezákonném zveřejňování literárního díla. Začaly takřka polehounku, kolem Milana Kundery; trapnost však roste čile. Čemu se diví, když nesouhlasí s překládáním některých svých knih do češtiny? Kundera se, myslím, nediví ničemu. Jako se za chvíli možná nebudou divit ani tuzemští autoři – ne že bych jim to přál - a prostě si zvyknou, že to s prodejem jejich knížek půjde z kopce. A pokud si snad budou naivně stěžovat, nějaký chytrý Čechomedán je rázně poučí, že autorská práva jsou už započítána v ceně počítače případně tiskárny a že tedy naopak by byl okrádán každý, kdo si čtení či kopírování literatury vlastně zaplatil už při koupi počítače i tiskárny a teď by nic nečetl ani nekopíroval. Tady, přiznávám, poněkud předbíhám realitu. Co ale čekat zítra jiného než obdobné argumenty jako v dnešních sporech o vypalování hudebních nosičů? Proti tomu se musejí zdát nicotná trápení, jaká zažívám na svých webových stránkách. Hlavně jde o Mýtus Mozartova mýtu. Za půl roku tento sloupek „navštívilo“ a svůj „komentář“ přidalo bezmála čtyři sta čtenářů. Mozartolog by zajásal - nebýt toho, že téměř všichni „komentátoři“ jsou obchodníci a propagují zde, Mozart nemozart, své viagry, džínsy, diskmany, pneumatiky, krémy a všechny možné i nemožné prevíty. Jejich vlezlou, neplacenou reklamu umím dodatečně vymazat, ale nedokážu zařídit, aby mi ji tam nevrazili znova. Tváří v tvář moderní technice a zdivočelému sobectví jsem beznadějný primitiv a slaboch. Už mě i napadlo, jestli by nebylo lepší přestat se trápit, své webové stránky zrušit a držet se starých dobrých novin, rozhlasu a televize. Alespoň do té doby, než se někomu podaří prokopírovat se až sem a překonat i ty nejchmurnější Orwellovy vidiny... Vidím, že mám nejvyšší čas jít si zaplavat. Ve vodě se fňukat nedá. Ani krást moc ne.