Body podle Vacátka

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře
Vydáno dne 26. 07. 2006 (3682 přečtení)




Zkusil si ministr vnitra někdy dojít naproti do obchodu? Kdyby se stroze dodržovala pravidla, nikdy by se mu to nepodařilo. A já bych se nedostal ani k tramvaji, protože křižovatku nad Letenským tunelem bych taky nestihl přejít. Neb tamní semafor je stroj blbec špatně načasovaný člověkem blbcem. A tak tudy léta všichni chodíme i jezdíme na červenou. Nejsložitější křižovatka v Česku se nehroutí jen díky rozmyslné ohleduplnosti nás všech, ať jsme majiteli mercedesů nebo berlí. Kdybychom tu vůči svým přestupkům vzájemně uplatňovali nulovou toleranci, rychle bychom se pomlátili, v lepší případě ubodovali.

Doufám, že nový silniční zákon posléze začne skutečnému životu odpovídat lépe než letenský semafor. Ale bez moudrosti a snášenlivosti to nepůjde. Prostě bez dopraváků s mozkem komisaře Vacátka ze zvěčnělého televizního podání Jaroslava Marvana.
Při měření dovolené rychlosti kdysi platívalo deset procent tolerance, podle mě rozumných. Ve městě 55, mimo 99 nebo na dálnici 143, to ještě pořád bylo zadarmo. Do toho jsem se vešel, aniž bych musel mít oči přilepené k tachometru. Než se v novém zákoně „vychytají zjevné nesmysly, jako je nulová rychlostní tolerance“, jak si v sobotním Posledním slově přál Josef Klíma, budeme v rukách policie. Chcete-li ve městě předjet dobrého cyklistu nebo „ještěrku“, padesátkou to většinou nestihnete. Což ví i každý strážník. Pokud ti pražští prý v noci tolerují překročení limitu až o dvacet km/hod., uvažují jako Vacátkové.
Mít rozum v hrsti a klid na silnicích – nebo za málo práce hodně pokut a bodů? To je, oč v policii běží. Dobře vím, že zatímco na poměrně klidných úsecích (klasický je tank poblíž Hustopečí na jižní Moravě) policisté chytají rychlé řidiče najisto jako kapry při výlovu rybníka, ve skutečně nebezpečných místech (začátek dálnice Praha – Brno) vidíte strážce zákona většinou až po havárii. Co kdyby přesedli do civilních aut a zdokumentovali třeba závod formule 1, jaký se pravidelně odehrává mezi šoféry, řítícími se z Prahy do supermarketů? Nebo se vůbec zaměřili na dodržování bezpečné vzdálenosti? Závodníků, kteří vám výhrůžně jedou na kufru, protože je jim pomalý každý a každý je zdržuje, totiž neubývá. (Dojatě a naivně vzpomínám na Kalifornii, kde má v nejrychlejším pruhu přednost auto s největším počtem osob uvnitř. Sóloví draci musí k pangejtu.)
Nebudu vypočítávat, s čím vším jsem se už jako šofér smířil. Nejhůř s nulovou tolerancí vůči alkoholu. (Nehodové statistiky uvádějí pouze přítomnost alkoholu; i když viníkem byl abstinent.) Ještě lépe bych ale vydržel za volantem o čaji a o pitu, kdybych třeba v noci měl po návratu domů kde zaparkovat. Pokud by totiž strážníci stroze pokutovali, jakmile stojíte blíž nároží, než přikazuje vyhláška, ubudou v každém bloku nejméně čtyři místa. To vám pak ani moc nepomůže, když vás s pokutovými bloky zároveň ujistí, že na Praze 7 se už dlouho uvažuje o vyhrazeném stání pro místní obyvatele.
Ještě že poblíž ministerstva vnitra bývá místo. Možná dokonce hlídané.