Proti a jenom proti? Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 22. 10. 2006 (5321 přečtení) Televizní povolební výroky řady nezvítězivších mi připomínaly letitý vtip o běžci, který ze dvou skončil poslední a chlubí se, že byl druhý, zatímco jeho soupeř až předposlední. Nejroztomilejší byla opět Jana Bobošíková. I všechny ostatní, kteří své výsledky v senátních či dalších volbách nazírali „poměrně optimisticky“, trumfla útokem proti dosavadnímu senátorovi Zdeňkovi Bártovi, „známému příznivci sudetoněmeckého landsmanschaftu.“ Mě sice už v předvolební agitaci zarazilo, jak účelově skreslil Bártův odsudek poválečných protiněmeckých masakrů jeho senátorský protikandidát Alexandr Vondra, ale kam se hrabe na úsměv Lady Populism. V jejím stínu tentokrát zůstal i Jiří Paroubek, třebaže se vyjádřil do všech tří televizí. I do Novy, kterou předtím obvinil, že reportáže o někdejším tajemníkovi dvou sociálně demokratických premiérů Zdeňku Doleželovi a jeho partě schválně načasovala. V důsledku toho se prý volby rozhodly, především pro sociální demokracii, už o týden dřív. V sobotu večer Paroubek nejdřív správně spočítal, nakolik jsou výsledky jeho strany v prvním kole přesto lepší než minule, potom použil střelivo jako „pseudoaféru i naroubované další umělé aféry“ a vůbec „minulý nechutný týden“, načež zahrozil, že ČSSD z „toho“ vyvodí důsledky do budoucna a že si o ni „už nikdo nebude otírat nohy“. Lépe boty, napovídal jsem. To už expremiér schystal ohlušující salvu: „Hrozí dokonce ústavní většina ODS a to není v zájmu žádné jiné strany.“ A prý tomu zabráníme, jen když budeme ve druhém kole volit proti všem 26 kandidátům ODS. Koho, to už je jedno. Prostě proti ODS. Strach z modrého senátu posedl i jindy bohorovného prvního komunistu Vojtěcha Filipa natolik, že si k politickému miliskování s Paroubkem ani nezatáhl slovní záclony. Takovou nechutně prokalkulovanou hysterii jsem zažil jen když ODS za Klausova předsednictví vyhlásila předvolební „mobilizaci“ proti sociálním demokratům, načež s nimi po jejich vítězství de facto spoluvládla pomocí opoziční smlouvy. Čekal jsem, co na to další strany. Mirek Topolánek zachoval odstup, jaký sluší vítězi. Lidovci ústy Jana Kasala „zatím“ neřekli tak ani tak. Aby mohli zareagovat jednoznačně, museli by bývali po bartolomějském dni Miroslava Kalouska okamžitě defenestrovat ze svého vedení také Cyrila Svobodu, Kasala i spol. a svěřit vládu lidoveckých věcí Vlastě Parkanové, ženě s minulostí neméně popsanou, ale nepokaňkanou. Jasné slovo v sobotu přišlo až od Zelených. „V jedné věci pan Paroubek voliče mate,“ upozornil Martin Bursík. „Varuje před ústavní většinou, ale tu budou mít ODS a ČSSD.“ Ano, chladné počty jsou víc než Paroubkova mobilizace před druhým kolem senátních voleb. Když hrozbu neprostupné velké koalice spočítá malá strana, koná svou povinnost. Jestli nadpoloviční nebo ústavní (třípětinová) většina jakékoli demokratické strany je či není v jeho zájmu, to volič pozná až podle osob, kteří tu většinu vytvoří. Kandidáty do senátu naštěstí zná předem. Jít proti a jen proti, bez ohledu na to s kým, je pouze Paroubkova varianta gottwaldovského: Kdo nejde s námi, jde proti nám.