Beatles v Průhonicích Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 13. 11. 2006 (4171 přečtení) „Koukej, to je hezký,“ volala na mě moje žena Jitka. Průhonickým lesoparkem jsme chodili už mockrát, pokaždé trochu jinudy, ale předvčerem jsme labyrintem jeho cestiček zabloudili šťastně. Na louce tam stojí blízko sebe mladé stromky, opletené proti zvěři. Před každým z nich leží destička a u cesty jedna společná. „Skupina čtyř dubů letních (Quercus robur) byla zasazena jako projev úcty skupině The Beatles. Bylo tak vytvořeno vzpomínkové místo legendární liverpoolské hudební skupiny. Jejich v budoucnu spojené koruny budou symbolem, že alespoň zde jsou zase všichni pohromadě. Stromy zasadili členové celorepublikového klubu beatlemaniaků 3.října 2003. Odbornou spolupráci a finanční podporu projektu zajistil Botanický ústav Akademie věd České republiky.“ V Průhonicích se mi hezké chvíle stávají. Jednou jsem tam zahlédl i herce Ladislava Freje, jak nesl na zádech dítě a zpíval mu „Já na vojnu se dal pro krásnou plavovlásku“. Když jsem předloni prvně zkoušel, kam dokulhám s čerstvě probroušenou krční páteří, každá stovka metrů navíc mi byla vavřínem z bostonského maratónu. A teď čtyři Beatles a čtyři duby! Že čeští fanouškové napsali k Ringovi, Johnovi, Paulovi a Georgovi přesná data, jsem ověřil naráz a snadno: Jitka má narozeniny s Ringem a já s Georgem. Než před pěti roky 29.listopadu zemřel, jeho posledním přáním prý bylo, aby se lidé milovali. Snad by se mu tady u soutoku Botiče a Dobřejovického potoka líbilo. Starší a světově proslulé Jahodové pole v New Yorku znám sice jen z obrázků a je možné, že John Lennon by na všechny ty stromy, květiny a 25 000 keříčků jahod dohlédl i z nedalekého hotelu Dakota, kde ho zastřelil jeho pomatený ctitel. Ale beatlovské doubky mě dojímají jinak. Svou skromností, jaká našemu Česku sluší; sázelo je, jak už vím z internetu, jen šestnáct fanoušků včetně předsedy Jiřího Svátka. Hladí mě i mimopražským klidem, jaký bolestně chybí Lennonově zdi na Kampě, počmárané mizernými sprejery. A svou sbratřující budoucností, pohledem vysoko nahoru, kde se, jak věřím, konečně jednou setkám s Johnem Lennonem i s Georgem Harrisonem. (Když už jsem kvůli svému blbě načasovanému chvilkovému ochrnutí prošvihnul v první červnovou neděli 2004 jediný pražský koncert Paula McCartneyho a jenom závistivě pak poslouchal nekonečně šťastnou i dlouhou mobilovou zprávu Mekyho Žbirky o tom, jak byl za Paulem v šatně, jak mu Paul přehrál svou novou písničku a jak se k němu Meky přidal. I mě blažilo pomyšlení, jak asi McCartney užasl, že v Praze žije muzikant, který zpívá dokonale anglicky a je schopný okamžitě harmonizovat melodii, kterou slyší prvně v životě.) „Jestlipak jsi to prošel pořádně?“, ozvalo se za mými zády cestou zpátky k průhonickému zámku. Novinářka Jitka Hauptvogelová. Začínala v Mladém světě, když mě odtamtud svazáci vypověděli, taky proto, že jsem „nezdravě“ stranil bigbeatu. To zrovna Beatles nahráli Help! Jitka odešla pár let nato sama, na protest proti dalším výpovědím a celé blbovládě svazáckého politbyra. Vždycky ji vidím rád a v Průhonicích u Beatles ještě radši.