Tajemník jako tajemník Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 20. 11. 2006 (3975 přečtení) Než dovedl komunisty k antiúnoru, kterého se vždycky tolik hrozili, stihl se Milouš Jakeš ještě na poslední chvíli vepsat do lidové paměti improvizacemi na Červeném Hrádku. Proslulá tresť bolševické závisti, malosti a jazykové vyšinutosti mě znovu ohromila, vestřižena uprostřed benefice Vlasty Chramostové Tři životy v Divadle Kolowrat. Ten nenávistný koktající chudák že byl prvním mužem Československa? Tohle není legrační historka o krejčíkovi Vasilovi, který nezvládal pánská saka a stal se titulním hrdinou Krylovy písničky. To je pravý obraz československé komunistické moci v předvečer 17.listopadu 1989, necenzurovaný a dochovaný na věčné časy. Díky výtečné herečce a jejímu přirozenému, nepatetickému souznění s mladými partnery Kateřinou Holánovou a Davidem Prachařem jsem si z večera naštěstí odnášel i povzbudivé vzpomínky. Modrá z džín je sepraná, zpívali slovy Michala Tučného, a mně se připomnělo dávné Ničeho nelituji od Edith Piafové. Než mě zahnal do listopadové historie rozhovor Jakešova nástupce Karla Urbánka s tehdejším vůdcem brněnských studentů Jiřím Voráčem (MF Dnes, 16.XI.) Urbánek si stěžuje, že „po 17.listopadu nesehnal devět měsíců práci ani v dělnické kategorii.“ Komu si mohli stěžovat umělci a publicisté, signatáři Několika vět, které Urbánek jako předseda výboru pro stranickou práci v ČSR vyjmenoval v srpnu 1989 na černé listině zakázaných? „Za mé působnosti ve funkci generálního tajemníka strany nebyla použita lidová milice,“ přičítá si Urbánek zásluhy, které měli před ním – jak vidno i na filmových záběrech ze zasedání ÚV KSČ – jiní, například Lubomír Štrougal. Oni totiž tušili, jak by v takové, byť sebekratší, občanské válce dopadli. Zato Urbánek zjevně nevěděl, která bije ještě 4.prosince v šest ráno na dole Nosek v Tuchlovicích. Domnívaje se, že mluví k havířům, utvrzoval narychlo svezené funkcionáře, že Lidové milice musí zůstat zachovány. Pseudohorníci bouřlivě tleskali. Ozbrojená pěst dělnické třídy vždycky měla své fanatické zastánce a pokaždé se našel další demagog, který opakoval Bilakův výrok, že Lidové milice musíme mít, soudruzi, právě proto, že je někdo chce zrušit. Za sedmnáct dní po Urbánkově plamenném projevu byly Lidové milice zrušeny a vystřídán i předvánoční generální tajemník. Myšlenkové pochody dnešního Karla Urbánka stojí za pozornost všechny. Za českou komunistickou totalitu jsou vinny Jaltské dohody, okradení živnostníků po únoru 1948 způsobil sovětský model. Ale o sametovost listopadu se zasloužili naši komunisté. „Mohli jsme říct, ať jedou tanky do krajských měst, že sebereme všech čtyřicet příslušníků OF a necháme lítat letadla nad Letenskou plání a budeme zavírat a likvidovat!“ Jéminkote! A já si naivně myslel, jak režisér Petr Oslzlý přehání, když v Laterně magice trousil, že pokud to prohrajeme, skončíme všichni v jámě. Jaký je tedy vlastně rozdíl mezi Jakešem a Urbánkem? Jakeš záviděl peníze zpěvákům, Urbánek disidentům. („...ze Západu. Havel dostal každý měsíc 1 500 bonů.“) Čeho že se to cítili být předvojem?