Matička prosolená Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře Vydáno dne 29. 01. 2007 (4039 přečtení) „Kéž by v sněhový háv přioděla se nám stověžatá matička!“ – zpívali v roce 1931 Voskovec s Werichem. „Aspoň z odklizení sněhu koukalo by makání a prácička!“ A koukalo ještě o čtyřicet let později, třeba pro písničkáře Vlastu Třešňáka. Pamatuji dokonce časy, kdy ulicemi jezdily mohutné dřevěné dvoukoláky jak z francouzské revoluce, chlapi do nich velikými lopatami házeli sníh a s nákladem dojeli z Vinohrad až na nábřeží a shodili ho do Vltavy. Bejvávalo. Ne že by dnes nebyl sníh a nezaměstnaní, co by ho mohli odklidit. Ale takového člověka široko daleko nevidět. Leda sněžné pluhy. Nač sníh odklízet, když se dá posypat, rozpustit, rozjezdit a rozčvachtat? V pohádkách je sůl nad zlato, ve vozovkách nad všechno. Vyhlášky sice říkají: „Každý sněhový pluh musí být před výjezdem vybaven zásobou suchého písku a posypového materiálu.“ Ale kolik jste kdo viděli suchého písku na pluzích, natož na silnici? Samý „posypový materiál“, lidově sůl. Ušlechtilost úřednických pokynů hraničí s vizionářstvím: „Posyp komunikací chemickými posypovými materiály se bude provádět výjimečně, pouze při kalamitní situaci.“ Jaká situace je už kalamitní a jaká ještě ne? Kdo to rozhoduje a podle čeho? Zatím máme chemicky zrasované boty zimu co zimu. Mluvčí Technické správy komunikací (TSK) Tomáš Mrázek oznámil, že „v ulicích Prahy jezdí od úterního odpoledne nepřetržitě všech 134 sypačů.“ Zpravodaje ČTK nenapadlo se ho optat, co sypaly. Od úterního rána do sobotního oběda jsem křižoval Česko autem. Sem tam ovšem i pěšky. Už na Valašsku jsem měl boty denně zmapované zaschlou solí, v Praze se bílé obrazce pouze více prokreslily. Podle pana Mrázka tu nebyly „hlášeny žádné problémy a bez závažných problémů jezdily i všechny autobusy MDH.“ Co jsou proti takové dvojité bezproblémovosti chodcovy zasolené boty, zablácené kalhoty, postříkaný kabát a hnusná nálada? Ostatně, ani 134 sypačů nedělá zázraky, takže nakonec „Rozbředlý sníh komplikuje dopravu v Praze.“ A chůzi ne? Docela by mě zajímalo, jestli si primátor Bém čistí boty sám. Kolikrát denně? Nebo chodí po magistrátě s mapami? Má snad speciální boty, které sůl odpuzují? Nebo má lepší krém? A zná pan primátor z ruské historie heslo Car nám zasolil, my mu taky zasolíme? Jako bych už slyšel odpovědi. Především: v Praze jezdí stále víc aut. A z tohoto základního moudra už každý zručný starosta i mluvčí odvodí další. Dopadnu stejně, jako když si Ludvík Vaculík v Posledním slově jednou stěžoval, že tramvajáci někdy zastavují daleko od nástupního ostrůvku. Mě ale nezajímá, proč něco pořád nejde. Chci slyšet, kdy už to půjde. Pokud chtějí naši zastupitelé pořádat olympijské hry, ať nejdřív aspoň přimějí tramvaje nehonit invalidy a TSK nedělat ze zimní Prahy kančí brouzdaliště. Začátek může být skromný. Naházet do Vltavy sníh, který ještě předvčerem lemoval kolejnice na Štefánikově mostě, na to stačí čtyři lopaty, osm rukou a šedesát minut.