Čunek může vládu opustit, novinář své svědomí ne Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 26.6.2007 Vydáno dne 26. 06. 2007 (4394 přečtení) Po mých hudebních pořadech občas zůstává v klubech pár lidí, abychom si večer protáhli povídáním o muzice. Poslední dobou se ale stalo v Rokycanech, na Vsetíně, v Rožnově, Svitavách a Litomyšli, že si chtěli povídat o Jiřím Čunkovi; co se o něm píše a co na to já. Nic kloudného jsem jim neřekl. Rozpačité se mi zdálo i to, co jsem měl čas si doma promyslet a v klidu napsat. I tentokrát jsem proto s tématem svého sloupku radši čekal až do víkendu, co kdyby se stalo něco důležitějšího nebo aktuálnějšího. Jenže v sobotních denících se zase hodně psalo o Čunkovi a v neděli o něm na Primě mluvil prezident, zatímco Čunek seděl v ČT mezi těmi, kteří se vyjadřovali k romským problémům. S Čunkem jsem se v životě nesetkal, s desítkami Romů si aspoň tykám, o těch snad napíšu líp. Ale čím déle se mluvilo o romské nezaměstnanosti a sociálních dávkách, tím větší na mě padala deka. Protože dokud nikdo nebude malé Romy připravovat, aby v šesti letech nešli do školy jako outsideři, tak v té škole budou prohrávat a v životě taky. Což neřešil nikdo, ani Čunek. Takže se ke mně jako bumerang vrátila z Rokycan otázka, které se nezbavím, ani kdyby Topolánek už měl v tuto chvíli na stole Čunkovu demisi a navrhnul jiného místopředsedu: Má u nás člověk, kterého začnou novináři propírat, nějakou šanci se očistit? Mohl bych samozřejmě říct, že ať si novináři píšou co chtějí, při nejhorším jsou tu soudy a ty jsou nestranné. Ale to bych nesměl mít za sebou sedmiletý soudní spor. U soudu můžete vyhrát, prohrát nebo hrát nerozhodně, ale pokud nejste gigant, ztratíte spoustu síly, která vám bude chybět. Nejen k ministerství. Neumím posoudit, jestli se Čunek hájí proti nařčení z korupce důvěryhodně, mazaně nebo špatně, ani jestli má nebo nemá čisté svědomí. Ale novináře, který napíše, že „Lidovci rozdíraní aférou svého šéfa jako v transu opakovali mantru o presumpci neviny“ bych se beze vší ironie zeptal, kolikrát v životě na sobě poznal křivé obvinění, případně jestli mu v té situaci připadala presumpce neviny taky tak směšná. Karel Schwarzenberg, jehož jsem si vážil dávno před tím, než se stal kancléřem, senátorem a ministrem, řekl na dotaz, jestli má politik v Čunkově situaci zůstat ve funkci, že v Evropě to není zvykem. Mou úctu k Schwarzenbergově profesi to nezmenšuje, ale mou důvěru v jeho rozhled po dnešním Česku ano. Jakkoli nadneseně působí Klausovo skeptické "To bychom velmi rychle politiku zlikvidovali, protože by v ní vůbec nikdo nebyl", je skutečnosti, bohužel, blíž. Politikem jsem nikdy nebyl, váhu jeho zodpovědnosti z vlastní zkušenosti neznám a z pouhé představy, že mé setrvání nebo odstoupení z funkce by mohlo položit vládu, rozvrátit politickou stranu a zbrzdit ekonomiku, bych dostal žaludeční vředy. Domnívám se ale, že i pro politika jsou důležité například jeho děti. Kvůli své práci je možná zanedbává, ale asi by jim kvůli ní neměl říkat polopravdy. Jenomže co jiného by bylo, kdyby jim vykládal, že sice nic neukradl, ale pro národ bude lepší, když připustí, že to zatím není jisté? Že každá opozice má svého srandovního hromotřase, který obden vyzývá některého ministra k demisi, zatímco lidé nakupují, stávkují a život jde dál, na to mě už připravila četba Peroutkova Budování státu. Takže Ratha (i Langera) jsem si jen odškrtl v rubrice Peroutka by se smál. Těžší to mám s politiky, které beru vážně. Třeba Zelené, alespoň některé. Pokud mají ohledně Romů lepší nápady než Čunek, sem s nimi. Jenom ať si s ním tyhle své účty nevyřizují zpoza nablýskaného protikorupčního štítu. Čunkovo romské stěhovatelství přece neznají od včerejška. Vůbec nejtěžší to mám v Čunkově případu sám se sebou. Nevím co je „pravda“. Jako porotce z filmu Dvanáct rozhněvaných mužů, který si nebyl jist, jestli obžalovaný opravdu zabíjel. Nejsem si jistější, ani když je na „mé“ straně prezident (kterého bych nevolil) a průzkumová většina (která bývá kam vítr, tam plášť.) Jistě vím jediné: když novinář neví, nemá předstírat, že ví.