Nové CD Suzanne Vegové: Básnivé písně nejen o New Yorku Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební recenze, Zdroj: Hospodářské noviny, 9.7.2007 Vydáno dne 24. 07. 2007 (4548 přečtení) Když Jaroslav Hutka kdysi zazpíval chartistům, Ludvík Vaculík ho prý požádal, jestli by jenom nezahrál na kytaru. Recenzenta sedmého studiového alba Suzanne Vegové Krása a hřích stejně upřímně napadá, že by raději psal o nedávné knížce jejích písňových textů, básní, esejů a letmo zaslechnutých hovorů Vášnivý pohled. Ne že by křehký hlas Vegové, i rozsahem nevelký, ztrácel po více než dvacetileté gramodeskové kariéře svůj komorní půvab nebo naléhavost. Problém je ve skladatelce. Zejména druhým albem Samota čeká (1987) - a tam nejen melodiemi Luka a Tomovo bistro – si nasadila laťku tak vysoko, že od té doby se jí pouze přibližuje. Nakolik, to v celkovém součtu hodně záleží na aranžérech a producentech. Zatímco na předchozích třech albech Mitchel Froom (první manžel Vegové) i Rupert Hine oblékli autorčiny jednoduché hudební nápady do střídmých, ale slušivých zvukových kostýmů, teď Vegové opravdu padne spíš ten skutečný, z obalu Krásy a hříchu. Spojení naprogramované hudby se standardními smyčcovými aranžmá svou náladovou přibližností nic nekazí, ale ani nevylepšuje. Oba živí bubeníci jsou zpravidla k nerozeznání od automatických. Jejich technokracii se zdvořile přizpůsobují i sóloví kytaristé, takže třeba na Gerrym Leonardovi bychom nepoznali, že hrává i s Davidem Bowiem. A tak nám to podstatné a výjimečné většinou řeknou až slova sama o sobě. Mezi nahrávkami jsou naštěstí i výjimky, převažující svou zvukovou průrazností průměr alba. Především New York je žena. („...která tě přinutí k pláči a pro kterou jsi jen obyčejnej kluk... Byl jsi oslněn její krásou a hříšností.“) Text, i když méně podpovrchový než je u Vegové zvykem, ohlašují dechové nástroje a snímek hraje barvami až do konce. V nejdramatičtější skladbě Spoutaná jsou – konečně! – naplno využity smyčce k zobrazení osudové lásky, smýkané pochybnostmi. Na opačném konci náladového spektra vynikají dva snímky ze závěru alba. I když Vegová už písní o své jediné dceři napsala mnoho, velmi odlišná je Jako jsi teď, s flétnou a určující baskytarou. Možná je spíš o matce a rychlém míjení času. (Mimochodem: hlas třináctileté Ruby je ke slyšení ve dvou skladbách.) Drobný kvítek i lidovou vánoční ozdobu připomíná Andělská brána; prostinký motiv se hudebně dál nerozvíjí. Nicméně v propojení s textem o návratu dlouho očekávaného muže, anděla i ničitele, se celá píseň stává ženským milostným vyznáním. Pro optimální dojem ze zbývajících skladeb je dobré hrát si je porůznu mezi současnými módami. Hned působí zajímavěji, jak normální dívka mezi manekýnami. Aby ovšem album Krása a hřích upoutalo i jako celek, je nezbytné sledovat je slovo od slova, čili pro našince se slovníkem. Známá místa v New Yorku, příběh Sinatrova vztahu s Avou Gardnerovou, vzpomínka na pornohvězdu Bettie Pagovou i na kamaráda, co zahynul, když teroristé 9.září 2001 napadli město – to vše má několik významů i hlubších souvislostí. Čím víc jim porozumíme, tím míň budeme Krásu a hřích měřit jen Lukou nebo Tomovým bistrem. Suzanne Vega: Beauty & Crime. Blue Note 2007