Zvládla policie humpoleckou havárii na jedničku? Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 25.03.2008 Vydáno dne 25. 03. 2008 (3497 přečtení) O lidech uvězněných v dálničních zácpách jsou už celovečerní filmy. Já si během Zeleného čtvrtka nechtěně zahrál v jednom dokumentárním. Pracovní název: Největší autohavárie v dějinách D 1. Od té doby si porovnávám, jak ten děj viděli jiní včetně ministra, hejtmana a podplukovníků. Z Prahy jsem vyjel před devátou, kupodivu hladce. Ani před muzeem se nečekalo. Těšil jsem se, že obědvat budu už v Hodoníně. Sněžit začalo někde kolem 6O.kilometru. Potom chtěla manželka na toaletu. Nejbližší byla zamrzlá, fungovala až ta u pumpy na Pelhřimov. Od ní už jsme odbočovali ztěžka. Před námi zůstal uprostřed silnice stát tirák s návěsem, proklouzávala mu kola. Opatrně jsem ho objel a znova vyrazil dálnicí na Brno. O pár kilometrů dál vozy před námi brzdily. Ne nějak zprudka, i tak jsem to ale stihl jen tak tak. A to si přitom od jara 2003, kdy jsem ani na suchu nedobrzdil za dodávkou, nechávám větší odstupy. Pak už jsme stáli všichni. Mohlo být nejvýš 10:15 hod. (Večer jsem si ze zpráv spočetl, že naše škoda octavia neskončila ve vrakovišti jen díky pročůraným minutám.) Z předběžného průzkumu se vracel řidič hnědého tiráku: „Tam je v sobě aspoň osm aut, to je do večera.“ A radil mi otočit to zpátky; pár metrů za námi byl náhodou úsek bez svodidel, stačilo zacouvat a odbočit. V protisměru nejelo téměř nic. Kolem nás prostředkem sanitka, policisté a hasiči, nad námi vrčely vrtulníky. Většina kolegů se odevzdaně hřála ve stojících vozech. Ti, co vylezli, se chlapsky chechtali, že tam fakt budeme do večera, ale odmítali se vrátit a objet to na Jihlavu. Tam prý to bude teprv hrozné, jediný tirák v kopcích zastaví všechny. Přestože žvanivé kroužky sálaly jakýmsi společným dobrodružstvím, které musí dobře skončit, nečinně mrznout se mi nechtělo. Čelo havárie bylo v nedohlednu. A nejbližší policista souhlasil s dálničním lidem: je to do večera. Vrátil jsem se ke „svému“ tirákovi. Trochu se podobal tatrováckému soutěžnímu matadorovi Karlu Lopraisovi; šel z něho klid. Už mi sám otevřel dveře a že hned zavolá kamarádovi, co jede s náklaďákem od Brna. „Uhnul ve Velkém Beranově, je tam jen voda a dá se to jet.“ To mi stačilo. „Obrátíme to,“ oznámil jsem ženě rozhodněji, než bývá ode mne zvyklá. Odmítla rozhodněji, než od ní bývám zvyklý. „Vžyť je to samý led!“ Věděl jsem, že samý ne. A před námi už to otočila jedna řidička. Raději jedu autem krokem než stojím. Vrátili jsme se k Humpolci. Proti nám od Prahy další auta mířila do zácpové pasti. Bylo nejméně jedenáct hodin. Jak dlouho ještě trvalo, než policie konečně začala na 91.kilometru vozy z dálnice odklánět? A od kdy je odkláněla i doleva na Humpolec, když objíždějící zprava zatarasili Jihlavu? (Pplk. Jiří Švejda z jihomoravské policie tvrdil v ČT: „Policie reagovala okamžitě.“) Vzal jsem to do Humpolce rovnou, i s rizikem, že jestli je tam sníh, nevyjedu možná ani první kopec. Posypový vůz jsme do té chvíle nespatřili. Později jediný, mimo dálnici. (Martina Vápeníková, mluvčí Ředitelství silnic a dálnic: „Během deseti minut napadly tři centimetry sněhu. V něm pak uvízla i naše údržbová vozidla.“) Čím dál od D 1, tím bylo počasí lepší. Natáhl jsem to severovýchodně, až do Havlíčkova Brodu. Na zacpané křižovatce jsem tam opět marně vyhlížel policistu, který by nám řekl, jaké vyhlídky mají ti, co odbočovali k dálnici. Zůstal jsem tedy věrný automapě i okreskám. Přes prosluněnou Přibyslav, Polnou, Arnolec a Měřín jsem nakonec dorazil na čvachtavou, trochu zamlženou, ale volnou dálnici. Cyklisté při Závodě míru jezdívali etapu Praha-Brno po staré státnici za šest hodin. Nám to ve čtvrtek trvalo s padesátikilometrovou objížďkou čtyři a půl, ale zaplať Pánbůh za ten čas. Jiná osobní auta stála ve směru na Brno prý až sedm hodin. A v nich kolem 2O OOO lidí. („…chvíli počkat, nebláznit, nesjíždět…“, radil Miloš Vystrčil, hejtman kraje Vysočina, naštěstí pro mě dodatečně.) Dočetl jsem se později v novinách, že podle očitých svědků zvládla policie situaci na jedničku. Coby čtvrteční očitý svědek a někdejší pedagog mám o nejvyšším klasifikačním stupni jiné představy.