Nová vlna propláchla českou hudební publicistiku Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 01.04.2008 Vydáno dne 01. 04. 2008 (6240 přečtení) Čím víc se minulý týden psalo o tažení proti rockové nové vlně před 25 lety, tím míň o něm víme nového. (Drobně se mýlí i Jan Rejžek v sobotních LN: dokument Charty 77 O státní reglementaci, zákazech a omezeních v oblasti populární - rockové hudby v Československu nevypracovali Jiří Pallas s Michalem Konůpkem a Jaroslav Kojzar tehdy nebyl redaktorem Rudého práva, nýbrž zástupcem šéfredaktora Tribuny.) U pověstného článku Nová vlna se starým obsahem (Tribuna 12/1983) je každopádně mrháním času pátrat po jediném autorovi. Že tento likvidační pamflet napsali pod pseudonymem Jan Krýzl „tak minimálně dva až tři lidé“, to už před patnácti lety v rozhovoru pro Rock & Pop (15.4.1993) vymáčknul Ivan Hartman z někdejšího redaktora Tribuny Jiřího Janouškovce. „Byla to záležitost kolektivní a i dnes je to stále redakční tajemství.“ Jaké ale tajemství, jestliže je jasná spoluúčast Kojzara, Janouškovce i šéfredaktora Karla Horáka, který musel konečnou, dlouze předělávanou verzi schválit? Pokud autorsky přispěl i někdo z StB, jistě jeho jméno zná Kojzar, dodnes agilní v Haló novinách. Nečekejme od komunistického novináře, že nám vysvětlí, jak spolupracovaly osvědčené trojúhelníky StB & umělecká agentura & KSČ. I tady skládám naději v mladé historiky a jejich přístup ke všem archívům. Kdo to tehdy ale zažil, hned tak nezapomene. První následky článku v Tribuně byly drtivé. Rockové skupiny vyjmenované v Tribuně jako odstrašující příklady byly na odstřel. Ředitel Pražského kulturního střediska Richard Němec sám napsal redakci: „Chceme vás ubezpečit, že PKS provede taková opatření, jejichž cílem je odstranit z činnosti některých rockových skupin projevy, které kazí vkus a morálku našich posluchačů.“ Někdo se v pudu sebezáchovy přihrbil. Vladimír Kočandrle pomohl vyšinutým argumentům Tribuny svými chytřejšími a pozapomněl, že jeho OK Band vděčně dělával předskupinu té údajně nejzkaženější, Kocábovu a Pavlíčkovu Pražskému výběru. Psychicky odolnější rockeři své kapely švejkovsky přejmenovali. A poloilegální Máma Bubo si písničkou svého klávesisty Karla Bubola Babuljaka prostě dělala z Tribuny srandu : „Je to vzteku nebo je to k pláči snad, že tě nechaj kdy chceš, kde chceš novou vlnu hrát? Neplač, neplač, nenaříkej, vždyť ti dovolej bejt na živu, dejchat, makat, chlastat každej den. Nová vlna, nová vlna, se starým, se starým obsahem.“ (CD Máma Bubo: Baňatost). Dokument Charty upozornil v 760 řádcích na všemožné postižené, ale některé z nich tím zaskočil. Písničkář Vladimír Merta omylem vynadal mně. (Text jsem předem znal, ale nepsal.) I Michael Kocáb se snažil bránit oficiálně a odmítl telefonickou nabídku exulanta Jiřího Pallase, který chtěl průkopnické album Pražského výběru vydat ve Švédsku. Tvrdě a přímo Tribunu udeřila Jazzová sekce brožurou Rock na levém křídle. Autor Josef Vlček se zaštítil citáty z Brechta, Marxe, Lessinga i Václavka a bod za bodem pak „Krýzlům“ dokázal, že jsou popletové, demagogové a zpátečníci. Četl jsem to s radostnou úlevou. Likvidačnímu krýzlování se vzepřely i osobnosti, od kterých takovou smělost čekal málokdo, natož komunistický týdeník: převážně jazzoví publicisté Lubomír Dorůžka a Ivan Poledňák s Petarem Zapletalem, specialistou na vážnou hudbu a členem KSČ. Tribuna ovšem jejich ostré vyjádření zkrotila, zkrátila a zaujala k němu patřičné ideologické stanovisko. I tak začalo být partajním kulturtrégrům zřejmé, že hra, jejíž ponižující pravidla vymysleli a vnucovali umělcům ještě při podpisu anticharty, se už chýlí ke konci. Notně se přitom zkrabatila šlechtěná polopokroková tvář týdeníku Mladý svět. K besedě o nové vlně si pozval efektní protipóly, taky pianistu Jiřího Maláska a saxofonistu Mikoláše Chadimu. Když se pohádali a redakce navíc zjistila, že Chadima je chartista, neotiskla jeho názory ani pod pseudonymem. Dva roky nato Chadima ve svých samizdatových vzpomínkách Od rekvalifikací k „Nové vlně se starým obsahem“ ohodnotil Mladý svět jako jedno „z nejnebezpečnějších dezinformačních médií.“ Nemyslím, že by přeháněl.