Richter je jen špička modrého manažerského ledovce Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 06.05.2008 Vydáno dne 06. 05. 2008 (4486 přečtení) Tak rozhádaný začátek máje aby v kulturní publicistice pohledal. Kaplického projekt Národní knihovny, granty pražským divadlům a majetkové vyrovnání s církvemi rozdvojují, ba někdy spíš rozčtvrcují mínění veřejnosti i odborníků. Komentátorovi Václavu Moravcovi tentokrát dvě nedělní hodiny v ČT 1 a ČT 24 nestačily ani na položení otázek. Jeho hosté většinou problémy zvíci katedrály bohorovně zlehčovali. Exministr Vítězslav Jandák to umí: „církev jde po prachách“ a on „musí hájit názor lidí, tedy národa.“ Vlastimil Tlustý to neumí. Svou kritiku vládního návrhu udusil v nesrozumitelném sarkasmu: „Jenom doplním, že těch 83 miliard je sestavováno z 19 čísel, aby bylo vidět, jak je to seriózní.“ Jandák bodoval dvěma přímými údery i ve střetu s ministrem kultury: 1.Odpůrcům Kaplického zkrátka vadí, že architekt patří k Havlovi (pravdě a lásce). 2.Knížákův nápad přestavět Palác kultury na knihovnu je dražší a nesmyslný. Václav Jehlička působil pasivně a nevěrohodně, dlouho se točil na dvou chybějících miliardách. Tím se Jandákovi odkryl a ten udeřil: on by si ty peníze prostě sehnal. Druhá hodina měla grantové téma, jiné hosty a mezi nimi i Milana Richtera, pražského radního. Toho, co do někdejších debat o Kaplického knihovně přispěl svou podporou oceanária, které na místě bývalého Stalinova pomníku "oživí celý prostor a přiláká další návštěvníky do této části města". Richter je diskutérem zvláštního typu. Mluví málo, diví se spíš mimicky. Nepříjemným otázkám uniká tím, že začne o něčem jiném, mění své dřívější údaje nebo některé skreslí. („To jsou ty vaše pololži“, řekla mu během rozhovoru pro sobotní LN Renata Kalenská.) Prohlásí třeba, že v roce 2000 bylo divadlům rozděleno na granty 33 milionů, letos 208. Jenže zamlčí, že právě v přelomovém roce 2001 došlo k transformaci některých divadel, dříve příspěvkových organizací, které dosud dostávaly peníze přímo. Ty se teď tedy „ušetřily“ a mohly být automaticky použity na granty. Budou-li transformována další divadla, měl by se o „ušetřené“ peníze zvýšit grantový rozpočet. Tyto peníze by logicky měly být použity především na víceleté granty. Při dosavadních Richterových postojích ale Praze hrozí, že magistrát tyto peníze, pokud je vůbec dá na granty, rozdělí mezi své vydefinované "čtyři pilíře" a pro transformovaná divadla granty nebudou. Divadelní transformace je coby skoncování se socialistickým příspěvkařením potřebná, ale musí mít jasná pravidla. Včetně grantového systému. Praha sice už dosud přijala dva systémy, nikdy ale žádný nepoužila celý a proto taky moc nefungovaly. Nepřijala mj. právě formu rozdělování grantů a tzv. kategorizaci divadel. Magistrátu taková nejistota vadit nemusí: má pak v ruce víc moci a peněz. Divadlo ale nejistota ubíjí. Radní Richter „nechápe“ – jak ukázal v ČT – ani to, že dělat v červnu konkursy na nové divadelní ředitele je pozdě a že tak celá příští sezona zůstává ve vzduchu. Nehoráznost, s níž v této souvislosti obvinil Doubravku Svobodovou z Divadla Na zábradlí, že se chce konkursu vyhnout, je u prvního úředníka pražské kultury na pováženou. Richter se pyšní grantovou komisí poprvé složenou z odborníků a netuší, že taková je v Evropě běžná. I na českém ministerstvu kultury. Podezírám radního Richtera v lepším případě z prostoduchosti: v kultuře neví, co činí. Horší možnost: nemá činohru rád, trochu jí pohrdá a neumí se nad to povznést. Propadl s řadou jiných univerzálních manažerů z ODS příjemné iluzi, že umění funguje stejně jednoduše jako pekárna, modelling nebo technické služby. Proto je třeba se při řízení kultury vyhnout názorové subjektivitě. „Dotace na vstupenku je jediné objektivní kritérium.“ Protože ale nemá Klausovu rozhodnost v odmítání třetích cest, učinil z dotací na vstupenku pouze jeden ze „čtyř pilířů“. Richterovi je dvaatřicet. V jeho věku se brněnský primátor Petr Duchoň (ODS) zapsal do dějin města Velkým Špalíčkem, proskleným multiplexem, jehož střecha je na úrovni nejvyšší římsy protějšího kostela svatého Michala. Bezohlednější k historii není ani předlistopadové monstrum Prior na Masarykově náměstí v Jihlavě. Doufám, že Richter, Bém ani jiný pražský radní už Duchoně nepředstihne.