Svojsíkova štěchovická mohyla povstala z rozvalin Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 23.09.2008 Vydáno dne 23. 09. 2008 (4197 přečtení) Junáky, české skauty, u nás zrušili už třikrát: jednou nacisté a dvakrát komunisté. Stalo se v letech 1940, 1950 a 1970. Ale kořeny této organizace, kterou v roce 1912 založil profesor tělocviku a člen Českého pěveckého kvarteta Antonín Benjamin Svojsík, drží pevněji než nenávistné diktatury. Připomněl jsem si to v sobotu po poledni na kopci nad Štěchovicemi. Skauti ze zbraslavského střediska Uragan tam pod vedením architekta Karla Paška, přezdívaného Stopař, obnovili a slavnostně odhalili Svojsíkovu mohylu. Zbytky z původního monumentu se v lese na Hrádku válely přes padesát let. Kdyby kameny uměly mluvit! Ságu o mohyle začal kominík, turista, divadelník, kronikář, a kinopromítač Karel Borovička. Před 75 lety založil skauting ve Štěchovicích. Pak i na Zbraslavi a jinde v okolí. Než se stal náčelníkem Středočeské župy, její část vlastně sám zbudoval. Jeho byl i nápad s mohylou. Do strmého kopce nad údolím Kocáby nosili skauti na zádech vodu i kameny. Písek až ze štěchovické pískovny. Zvládli to sami, bez zedníků, za šest týdnů. Svojsíkův reliéf udělal žák Otakara Španiela, skaut ze Řevnic, akademický sochař Jindřich Severa. Borovička slavnost načasoval k nedožitým Svojsíkovým sedmdesátinám. Tři dny před nimi, v neděli 2.června 1946, se k mohyle se stovkami lidí vydrápali i čestní hosté včetně Svojsíkovy manželky. Krkolomné místo Borovička nevybral náhodou. Za války tam skauti tajně skládali slib na československou vlajku. Říká se, že snad pod mohylu zazdili i tři keramické nádobky s prstí z Řípu, českými granáty a podpisy těch, co mohylu vztyčili. Po únoru 1948 komunisté zavřeli Karla Borovičku na půldruhého roku, protože se chystal napsat do ilegální skautské brožurky článek o tom, jak stavět komíny v klubovnách. „Klubovnu měli Štěchovičtí v místnostech tamní továrny,“ vzpomínala Borovičkova dcera Květa Tomanová, „a když přišli svazáci, tak jim to tam doslova a do písmene zničili, se střediskovou vlajkou provokativně vytřeli podlahu a ten nešťastný cár látky hodili Borovičkovům za plot. Pak už jen sebrali a spálili knihy, dokumenty, kroniky, fotografie a všechno, co souviselo se skautskou tématikou. Borovičkovi se pak museli vystěhovat a jejich domek byl zabaven ve prospěch státu." S mohylou to šlo svazákům hůř, tu museli odstřelit. Dva nejhorlivější byli bývalými skauty. Známé je i jméno toho, kdo ukradl bronzovou desku. Viděla ho sousedka. Ale štěchovičtí odsoudili vandaly i zloděje k zapomenutí. Nad rozvalenými kameny opět skládali slib tajní skauti a skautky. I nováčci oddílu Ze-hnje-she-kha, který vedla Michala Rocmanová, nynější náčelní Junáka. Později se radila Borovičkova dcera o obnovení památníku s bývalým náčelníkem Rudolfem Plajnerem; v letech 1959-1961 učil na osmiletce v nedalekém Vraném nad Vltavou. „Pokus se zachovat to tak, jak to je, nám to něco připomene a mladým to musíme vysvětlit.“ I v této odpovědi poznáváme džentlmena, který během únorového puče při hádce s Alexejem Čepičkou vrazil Gottwaldovu zeti jen jednu. „Urážku a ponížení své osoby vám odpouštím… Ale vyslovil jste se neuctivě o celé junácké organizaci, jejíchž více než 600 členů prokázalo svoji věrnost a oddanost republice…obětí svého života. Je obhájit musím a proto vám tu druhou facku prominout nemohu.“ Svět je malý a junácké srdce velké. Zbraslavský skaut Karel Pašek si vzpomněl, že ho před třiceti lety k talentovým zkouškám na fakultu připravoval sochař Severa. (Náhodou můj tchán.) Z jeho řevnického ateliéru Jitka skautům půjčila sádrového Svojsíka. Jako jeden z mála „přežil“ povodeň. Paškova parta mohylu obnovila Borovičkovým systémem: vytahali materiál na hřbetech a sami stavěli. Jak je dochováno na videu, bratr architekt nahazoval maltu bekhendem. Stihli to k sobotě nejbližší sedmdesátému výročí Svojsíkova odchodu. Zemřel 17.září 1938. Nebyli u toho žádní nepatřiční politici. Štěchovická starostka Miloslava Vlková sem patřila. Jak všichni naráz spustili Junáci vzhůru, volá den, vzpomněl jsem si na Kovařovicovu melodii skautské hymny i já. Docela blízko zpíval Svojsíkův sedmaosmdesátiletý syn Antonín a o dva roky mladší místostarosta Junáka, novinář Jiří Navrátil.