Bulvárové (ne)zpěvačky a internetoví (ne)magistři Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 21.04.2009 Vydáno dne 21. 04. 2009 (3901 přečtení) Vůči zprávám, jak zpěváci kuchtí, politizují nebo se rozvádějí, zkrátka nezpívají, jsem si už připadal odolný. Přecenil jsem se! Že se převážně nezpívající Iveta Bartošová stala v anketě Týtý nejlepší zpěvačkou, to mi vyrazilo dech. Když se týden co týden objevovala coby duševně nevyrovnaná pacientka na titulu bulvárního magazínu, zdálo se mi, že okurkovější sezóna už být ani nemůže. Koho tohle ještě zajímá? Teď doznávám, že bulvární šéfredaktoři znají své pappenheimské líp. A protože čert dělává na jednu hromadu, o víkendu na mě vybzdil i švédský rozsudek nad zástupci webové Pirátské zátoky. Přesněji: hodnocení onoho rozsudku. Před třemi roky jsem ke svému komentáři Naše vypálené iluze dostal 108 internetových připomínek. Lila se z nich tuzemská vychytralost. Se svou zásadou, že krást se prostě nemá, jsem pod tímto krupobitím zůstal jak zmoklá slepice. Včera jsem si od deníkových komentátorů přečetl vpodstatě totéž, jen umněji formulované. „...rozsudek...výměnu hudbu a filmů po internetu nezastaví ani neomezí. ...tato funkce je vetknuta do základů současného internetu. Množství lidí, kteří z ní mají prospěch, extrémně převažuje nad množstvím těch, kterým škodí.“ (Sociolog Vojtěch Bednář, Lidové noviny). Škodní majitelé práv mají zkrátka smůlu, že zloději nad nimi extrémně převažují. Ani internetový novinář Adam Javůrek (Hospodářské noviny) neshledává jakýkoli smysl švédského soudního výroku. „Chování Pirate Bay je eticky sporné, ale právně by mělo zůstat beztrestné.“ Etickou spornost, tu si – jak vidíme v české politice – můžeme dát leda za klobouk. Jaká ještě další funkce může být „vetknuta do základů současného internetu“, to mi táhne hlavou i v jiné souvislosti s populární hudbou. Jde o seminární, ročníkové, bakalářské nebo dokonce i magisterské diplomové práce. O Krylovi, Nohavicovi, folku, rocku atd. Přibývá jich. A s nimi i studentských žádostí o pomoc, adresovaných „přednímu“ či „poprednému“ publicistovi. To jako mně. „...od vás bych potřebovala krátký komentář k Mňáze, jako vyjádření odborníka. Pár řádků ve kterých byste vyjádřil svůj vztah k Mňáze, její postavení na domácí scéně a jaký dopad na ni měla a má. Případně cokoliv dalšího...A ještě jedna věc...pokud byste mi mohl sdělit i nějaké kontakty na další hudební kritiky...ráda bych, aby zazněly co nejpestřejší názory.“ Odpustil jsem si zlomyslnost, že mně by naopak zajímal studentčin vlastní názor a pokusil jsem se jí vysvětlit, že co po mně chce v pár řádcích, na to bych potřeboval mnoho času, který nemám. Mailem mě sežehla: kdybych jí místo svého vysvětlování radši napsal o té Mňáze, už jsem to měl hotové. Ne všichni diplomanti jsou takhle roztomilí. Skoro ze všech je ale cítit, co někteří i přiznají: nenašli dost informací na internetu. A co není na internetu, jakoby se nikdy nestalo. Aby vysedávali v hudebních odděleních knihoven a prohlíželi celé ročníky Melodie (té přinejmenším), jim asi nikdo neporadil. Nechci lézt do svědomí jejich konzultantům, jedno ale opravdu ovlivnit mohou: téma, přiměřené možnostem studentů. Český folk, hippies, normalizační pop music – to jsou přece velká sousta, na kterých už si vylámali zuby i zkušení a staří specialisté. Co z toho může vzejít jiného než sběr internetových informací? Lze jej snad obhájit před lidumilnou komisí, hůř už před vlastním svědomím. Z prací, které mi prošly rukama, stojí za zmínku dvě. Obě podstatně posouvají naše znalosti české hudby. Z olomoucké univerzity vzešel dosud nejlepší rozbor písniček Jaromíra Nohavici. (Fenomén českého folku osmdesátých a devadesátých let, 2001). Petr Čehovský k němu nepotřeboval ani slezského barda, vystačil s vlastními myšlenkami a systematičností. Ani se nedivím, že mi tu cennost někdo z kolegů, kterým jsem ji mezitím půjčil, nevrátil. Diplomka pražského absolventa Přemysla Houdy vyšla i v upravené veřejné podobě, Šafrán – kniha o sdružení písničkářů. Mladý historik se soustředil hlavně na sledování Šafránu Státní bezpečností. Citoval i estébácké zprávy o mých vztazích s exulantem Jiřím Pallasem. Přitom ministerstvo vnitra tvrdilo, že nic o mně nemají a kdyby něco našli, dají mi vědět.