Šance ztracené a opuštěné země z východního bloku Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: HN 19.05.2009 Vydáno dne 19. 05. 2009 (3991 přečtení) Po vyřazení kapely Gipsy.cz v písňové soutěži Eurovize neztratil její zpěvák Radek Banga humor ("myslel jsem, že budeme alespoň devátí“), zato však soudnost. V rozhovoru pro ČTK řekl, že kapela „dobře věděla, že jako reprezentantka malé, tak trochu ztracené a opuštěné země z východního bloku, nemá moc šancí.“ Aneb opět ta stará česká sebelítost a přikrčenost, protivná dokonce už před 122 lety Svatopluku Čechovi: „Jsme slabí, malí — dosti těchto řečí! Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest.“ Ještě trapnější než tahle ufňukanost bylo, jak Banga netušil, o čem mluví. Eurovizní soutěži lze totiž vytýkat leccos, ale rozhodně ne nadržování velkým zemím nebo dokonce západnímu bloku. To by se nemohly v minulých ročnících skvěle umisťovat „země z východního bloku“ jako Rumunsko nebo Chorvatsko, ani nepatrná Malta (400 tisíc obyvatel), pro niž v roce 2005 vyzpívala Chiara druhé místo. Výmluvné jsou i výsledky sobotního finále. Připusťme, že vítěznému Norovi (4,8 mil.), původem Bělorusovi Alexandru Rybakovi, mohla pomoci všeliká seveřanská i ruská divácká přízeň. I od jiných zemí však dostal tolik bodů, že by mu k prvenství stačily. Druhá Yohanna reprezentovala Islanďany, kterých je asi 320 tisíc. Ani třetí Ázerbájdžán (8,5 mil.) není žádná velmoc. Pokud Banga tvrdí "Není to občas fér, ale tady to o hudbě z větší části asi není,“ plete si bič sám na sebe. To jeho řeči jsou neférové a vůbec ne o hudbě. Radši by měl rapovat a zpívat. Oboje umí a mě o tom znovu přesvědčil i v Moskvě. Podobně jako izraelsko-arabský dívčí pár, třebaže skončil až šestnáctý. Hudbu nejde změřit jako hod oštěpem. U Eurovison Song Contestu je ovšem divácky nejvděčnější právě to závěrečné měření, esemeskování a vyhlašování. Nic proti němu, chvílemi mě bavilo víc než řemeslní baviči v českých televizích. Ale nejednou jsem si taky říkal, už aby byl červenec a festival na Horňácku, tam celý večer s hudeckými kapelami uteče jak voda. Z celého vývoje moderní populární hudby stačí soutěže jako ta eurovizní obsáhnout stěží alespoň jedinou část: výpravné show. Tam asi Česko hned tam konkurovat nebude moci, především ne finančními náklady. Daleko od těchto opulentních světelných a kostýmních slavností však žijí – a nejen v Evropě - hudební druhy, kam svou originalitou, cílevědomostí a náročností už čeští autoři a interpreti dávno pronikli. Jenže se o tom ví spíš jinde než v Česku. Bez výjimky jsou to autoři a interpreti v jedné osobě. Skupina Jablkoň s nevysychající nápaditostí Michala Němce pokaždé ozdobí nejrůznější festivaly, od folkových přes rockové, jazzové až k alternativním. Newgrassová i folkrocková Druhá tráva se soulově i bluesově obdařeným zpěvákem Robertem Křesťanem rok co rok osvědčuje svou osobitost v pravlasti všech zmíněných oblastí, A to před americkým, nikoli krajanským, publikem. Ve francouzsky a německy mluvících zemích má už poctivých čtyřicet roků výsostné šansoniérské postavení Hana Hegerová. Těžko posoudit, co zatím chybělo Dagmaře Voňkové, aby svoji novátorskou kytarovou techniku a skladatelskou originalitu dostala ještě dál, jak napovídaly její dřívější ohlasy v Dánsku, Japonsku, Británii a Americe. Možná nemá tvrdou rozhodnost a odhodlání houslistky i zpěvačky Ivy Bittové. Ta vyměnila drobné domácí jistoty (koncertní i filmové) za skok do nepředpověditelného života v USA. Sklízí tam jeden úspěch za druhým, i jako tanečnice. Nadějně rozběhnutou zahraniční kariéru měla i rokycanská romská zpěvačka Věra Bílá. V britském Readingu jí v roce 2000 naslouchalo 6 000 lidí, Paříž byla plná jejích plakátů, její skupinu Kale čekalo turné po Spojených státech. Zpěvaččina chorobná nespolehlivost nakonec odstartovala namísto zájezdu její pád do zapomnění. Že na hudebním kolbišti není předem ztracená ani ta sebemenší země, ví dávno každý, kdo se o to zajímá. Kolik jen odrůd reggae music dala světu za posledních čtyřicet let sociálně slabá Jamajka (2,7 mil. obyvatel), kolik rockových a folkových legií vyslalo ve stejně době do světa Irsko (4 mil.), navzdory někdejší tamní třicetiprocentní nezaměstnanosti. Cítí-li se nějaký český hudebník předem ztracený, je chyba v něm.