Nepřítel Václava Klause na jedenáct: intelektuál

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Týdenní komentáře, Zdroj: Hospodářské noviny, 16.06.2009
Vydáno dne 16. 06. 2009 (3656 přečtení)




Mé generaci hlavně vládli nacisté a komunisté. Shodně považovali intelektuály za škodnou. I proto je mi nedobře, když český prezident opakovaně přisuzuje intelektuálům či inteligenci dalekosáhlá provinění.

Nacisté vykreslili jako vrchol protilidovosti intelektuála židobolševického, s jiným nepočítali. Komunistům takové prosťáčkovství znesnadnil už Karel Marx svým vyznáváním Aristotelovy zásady O všem je nutno pochybovat. Oddělili tedy intelektuály marxistické od buržoazních. A zavedli pojem pracující inteligence. Jakože běžný intelektuál na rozdíl od dělníků a rolníků nepracuje.
Václav Klaus někdy pranýřuje intelektuála levicového, jindy si vystačí s intelektuálem jako takovým. Nejčerstvěji v předmluvě ke knize, schystané k sedmdesátinám Karla Gotta a jeho prozpívanému půl století. „Stejně dlouhou dobu nad ním intelektuální kritikové české hudební sféry ohrnují nos,“ počítá prezident.
Klaus se mýlí; mladého Gotta kritici vítali. I ti intelektuální. Třeba budoucí cimrmanolog Ladislav Smoljak. Po třetí semaforské Zuzaně oznámil redakci Mladého světa, že příštím Slavíkem bude Gott. Jiří Bajer v článku First Big break (Divadelní noviny č.21/1964) prorokoval Gottův zahraniční úspěch. Další muzikolog Leo Jehne detailně rozebral tenoristovy schopnosti (Karel Gott, Melodie 5, 1967) které „jej i v evropském, ba i světovém měřítku řadí mezi čelné zpěváky zábavné hudby.“
Režisér nové vlny Jan Němec obsadil Gotta do celovečerního filmu Mučedníci lásky a věnoval mu experimentální polodokument Čas lásky a růží.
Nebo má Klaus na mysli jakési intelektuální kritiky, o kterých nemám tušení? Přitom jsem býval Gottovi nablízku. Nabízel mi, abych se stal ředitelem jeho souboru a divadla.
Z té doby pamatuji ojedinělé „ohrnování nosu“. Stalo se v Literárních novinách, nos ohrnul spisovatel Karol Sidon. Jiní si začali dovolovat až později, nikoli v klausovsky „stejně dlouhou dobu“.
Co a proč se v Gottově hudebním směřování od konce 60.let měnilo, o tom mnozí kritici psali konkrétně. Chápu, že se to do prezidentského vinše nehodí.
Klaus se věcně mýlí i tam, kde by ho mohly vést jeho ekonomické znalosti. Tvrdí, že v komunismu „soukromý sektor byl prakticky vymazán z povrchu zemského, ale takzvaná svobodná povolání, zpěváci a další umělci na volné noze v tom představovala ojedinělou výjimku. A Karel Gott toho dovedl využít.“
Cožpak prezidentovi opravdu žádný z jeho rádců neobjasní, co znamenala „volná noha“ v agenturně-stranicko-estébáckém řízení umění? Že výjimkou byl právě Gott a několik málo dalších? To se na Hradě nikdo ani nezastydí při pomyšlení na Martu Kubišovou, kriminalizované rockery a jazzmeny, folkaře vyštvané z vlasti nebo jinak umlčené, kteří „toho“ nedovedli využít?
Nedávno Klaus udělil Čestnou plaketu prezidenta republiky divadelníkovi Ivanu Vyskočilovi. O čem si asi tak popovídali? Mrknul někdy Klaus na to, co říkal Vyskočil, když v Brně dostal čestný doktorát JAMU? „...jsem člověk šedesátých let dvacátého století. Těch šedesátých let, jejich počátku. Té skvělé intelektuální, ideové, filosofické diskuse, jež byla potlačena i zfalšována ideologickými a politickými zájmy.“
Vyskočil vzpomněl i na své text-appealy, hru, „s textem, slovem, řečí, myšlenkou, představou, příběhem, fabulací. Prostě ta intelektuálština, tak velice z tolika stran a postů bagatelizovaná.“
Bez trpkosti podotkl, že snahy ptát se a zkoumat je dnes asi ve světě víc než u nás. „Za komunistického režimu se to vůbec nedalo...Prakticismus oproti tomu nějaké takové intelektuálské zkoumání a studium nechce a nepěstuje.“
Slovo intelektuál vzniklo ve Francii jako nadávka těm, co kritizovali Dreyfusovu aféru a politici je nařkli z elitářství a nedostatku vlastenectví.
Ivan Vyskočil váží slova úplně jinak.