Irglová nahrála útulné album Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební recenze, Zdroj: Hospodářské noviny 28.12.2011 Vydáno dne 28. 12. 2011 (4117 přečtení) Oscarová písničkářka Markéta Irglová se „kvůli těm starým časům“ s Glenem Hansardem nenechá zastavit. Víc než dívence, okouzlené před deseti lety blízkostí Glena Hansarda, i než jeho partnerce na Oscarové filmové písni a následném albu Strict Joy, se třiadvacetiletá Markéta Irglová svým albovým debutem Anar podobá písničkářským začátkům Joni Mitchellové i Kate Bushové. A především současné dublinské naději, Lise Hanniganové. Jestliže Hanniganová svými dvěma alby už dala zapomenout na úlohu, jakou hrávala po boku irské rockové hvězdy Damiena Ricea, mohlo by se to Irglové povést taky. Její tichý polohlas je pevnější a objemnější, klavírní základ jejích nahrávek pestřejší a sebevědomější. Irglová nehledá cestu k posluchačům, ale k sobě. (Ostatně všechny její texty jsou anglické.) Nemá žádný zřejmý autorský ani interpretační vzor, jen ohlas Hansardovy odvahy sdílet s publikem své soukromí; teatrolog Ivan Vyskočil tomu kdysi začal říkat veřejná samota. Kdo je k sobě i svým včerejškům podobně poctivý a do sebe schoulený, může se zaposlouchat. Na první poslech i pohled je album skromné, útulně pokojové i zvláštní jako granátové jablko na obalu (persky anar). Grafická úprava obalu z tvrzeného papíru předjímá teplými podzimními barvami zamyšlenost obsahu. Svých vlastních písniček tu má Irglová jen deset; perskou horalskou Dokhtar Goochani zpívají Aida Shaghasemiová a Zohreh Shayestehová s druhým hlasem Irglové, k Aidině básni Markéta přidala svou náladově příbuznou instrumentálku. Dvě nahrávky se mohou dostat pod posluchačovu kůži nejdřív: vstupní kolébavá Your Company – vzniklá z motivu Roba Bochnika, kytaristy Glenových skupin - a nejzpěvnější, zároveň však i významově nejnaléhavější For Old Times´ Sake (Kvůli těm starým časům). Zatímco v ostatních textech se střípky odžitých příběhů většinou rozptylují na matnici dlouhodobých, obecnějších pocitů, „staré časy“ jsou od začátku ty s Glenem: „Drž mě pevně, ale jen tuhle noc a ne tak pevně jako dřív, tak blízko už si nikdy nebudeme...Říkáš že nevíš, kam se podělo to, co jsme bývali...Nechme to jak to je, i když jsme nikdy nemysleli, že to takhle dopadne. Něco bylo pěkné a nevydrželo to. Neoživujme pořád minulost. Necítím k tobě nic jiného než lásku, i když ses často ptal, jestli je to pravda. Jestli se chceš někdy vysvobodit z téhle písně a z toho protahovaného rozcházení, měl bys mi věřit. Všechna ta bolest a lítost tě sráží.“ Produkci alba na sebe vzala Markéta se svým chicagským manželem Timem Iselerem; jeho baskytara i kytara nikde nejsou jen tak, natož navíc. V dynamické šíři celého projektu má svou roli i ticho. Tři dechové nástroje jsou nepřeslechnutelné vlastně jen v Go Back. Je to celé dost daleko od dob, kdy valašskomeziříčská rodačka svým zpěvem i klavírem především zjemňovala irskou živočišnost svého tehdejšího partnera. Co když jsou ale ve vyspělé Markétě Irglové i drnčivější struny, než jaké na Anaru zazněly? Ozvaly se třeba na jejích koncertech v Česku a dají se očekávat na příštím album. Má se začít nahrávat napřesrok v březnu, na Islandu, kde točí i světoznámá rocková šamanka Björk. Že bychom v Irglové měli po Ivě Bittové další osobnost, která do sebe vidí nejhlouběji až daleko od domova? Markéta Irglová Anar 2011 Indies Happy Trail Records