Kanadský písničkář natočil jedno ze svých nejlepších alb Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební recenze, Zdroj: Hospodářské noviny 31.01.2012 Vydáno dne 01. 02. 2012 (4378 přečtení) Nikdy nebyl Leonard Cohen v Česku známější než v poslední době. Oba pražské koncerty 2008 a 2009 vynesly montrealského písničkáře k popularitě, jaké tu před ním dosáhli jen světoví rockeři nebo hvězdy pop music. Žádná jeho píseň k nám nebyla tolikrát přeložena jako Hallelujah; téměř pokaždé bohužel tupě, bez jakéhokoli vztahu k originálu. Ať už ji zpívají Lucie Bílá, Jakub Smolík nebo Mistříňanka. Kdo nic nepochopil z relativně srozumitelného propojení sexuality, víry a dokonalé literární formy v Hallelujah, pro toho může být nové, dvanácté studiové Cohenovo album Old Ideas (Staré nápady) učiněným Taxisovým příkopem. A to navzdory nosným a prostým melodiím, které řadí celé album ke Cohenovým nejlepším, jako jsou Songs Of Leonard Cohen, Songs Of Love And Hate, Recent Songs a Various Positions. Hned druhá píseň Amen, nejcohenovštější, nejdelší a pro album nejpříznačnější, patří k významově nejsložitějším. Pasáž „když řezníkova špína je smyta krví jehněte“ se může vztahovat k tématu písně The Butcher (Řezník) z Cohenova druhého alba. Ale „zbytek kultury prošel táborovýma očima“ – není to odkaz na holocaust a koncentráky? Záleží tu na každém slově, i na posledních, kde Cohen zpívá „Řekni mi, že mě zas miluješ.“ Tedy něco jiného, nadějnějšího než je v doprovodné brožuře. Šepoty a výkřiky Show Me The Place (Ukaž mi to místo) patří ke spoustě autorových biblických inspirací. „Ukaž mi to místo, kde se slovo stalo člověkem, kde začala bolest“ má svůj předobraz v Janově evangeliu: „Slovo se stalo tělem“. Na pozadí tak vypjatě stylizovaných obrazů vyniká autorova zpěvácká dynamika: i v polozpěvu, polorecitaci zašeptá své „miloval jsem tě jak otrok“, jakoby se to z něj vydralo. Na rozdíl od předchozího alba Dear Heather (2004) však Cohen i víc sleduje obrysy svých melodií. V utěšlivé Lullaby připodobňuje svůj stále hlubší a zrnitější bas prostotě foukací harmoniky i říkánkového textu: „Jestli máš srdce na dranc, neptám se proč. Jestli je ti noc dlouhá, tady máš mou ukolébavku.“ Tady výjimečně ani tolik nevadí, nerozluštíme-li biblické souvislosti – z Pavlovy první epištoly Korintským - o „větru v korunách, které mluví neznámými jazyky.“ Sedmasedmdesátiletý jazykový mág si někdy prostě zkouší životaschopnost nejspletitějších literárních nápadů. Jinde to vynahradí průzračnou písničkou, jako je třeba Banjo. Takové vyslovené blues najdeme v Cohenově diskografii jen málokdy. „...polámané banjo houpající se na temném moři“ je trochu v náladě Voskovcova a Werichova Klobouku ve křoví. Zvukem se tu Cohen blíží ke country, se kterou jako teenager začínal, ale rychle od ní přeběhl k folku. Líný mizera v drahém obleku? Při skládání i nahrávání Starých nápadů hrálo Cohenovi do ruky takřka všechno. Ke svým osvědčeným spolupracovnicím, skladatelkám, producentkám či zpěvačkám Anjani Thomasové, Sharon Robinsonové a Jennifer Warnesové přizval především Patricka Leonarda. Americký producent jakoby zcela nedotčen svou prací pro Madonnu nebo Eltona Johna, zjednodušil zvuk alba až na dřeň. Ze čtyř jeho skladeb vyniká úvodní Going Home, plná i Cohenovy sebeironie, a „hymna kajícníků“, Come Healing. Ani klasický vyškolený kytarista Jordan Charnofsky nedal najevo, že jindy doprovází operní zpěváky formátu Flóreze nebo Terfela. Ve formě však byl hlavně sám Cohen. I po 247 koncertech, odehraných během dvou let. Kdeže „líný mizera v drahém obleku“? Když v nejpronikavější nahrávce Darkness (Melancholie) zpívá, že nemá žádnou budoucnost a zbývá mu jen pár dní, dá se mu plně věřit až závěr: „Padla na mě melancholie a ta je horší než ty.“ To ladí se třemi Cohenovými autoportréty a dalšími jeho osmi kresbami v brožuře, i s tím, co před dvaceti lety tvrdil Kurt Cobain na albu Nirvany v písni Penny Royal Tea: „Nejmelancholičtější myslitelné místo je zásvětí Leonarda Cohena.“ Leonard Cohen Old Ideas 2012 Sony Music Entertainment