Co popletl kníže a co Zeman Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Politický kolotoč, Zdroj: www.nacerno.cz Vydáno dne 18. 01. 2013 (3878 přečtení) Týden před rozhodující volbou českého prezidenta spolu v TV Prima půldruhé hodiny diskutovali Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Chtěl jsem za prezidenta Schwarzenberga; ne kvůli jeho knížecímu původu, ale kvůli tomu, co dosud pro svobodu a Česko udělal. Zdůrazňuju: šlo o volbu prezidenta. Kdybych měl volit premiéra, rozhodl bych se jinak. Ale to je vedlejší. Zkrátka i onoho pátečního večera jsem si přál, aby můj kandidát byl přesvědčivější než Zeman. A takový mi i připadal. Téměř do posledních minut. Těsně před koncem diskuse však Zeman při Schwarzenbergových výtkách vůči privatizaci, řízené sociálně demokratickou vládou, roznesl knížete na kopytech. Zeman žádal konkrétní příklad pochybné privatizace, kníže uvedl Mosteckou uhelnou a Zeman trumfoval: tato privatizace se nestala za jeho, nýbrž Tošovského vlády. Kníže to Zemanovi přiznal, jen nejistě podotknul, že ten převod připravila už Zemanova vláda. V tu chvíli Zeman udeřil podruhé a rovnou na solar: jeho vláda nenastoupila před Tošovského kabinetem, nýbrž až po něm! Nastalo mlčení a za chvilku pořad skončil. Seděl jsem celý zaražený. Ve finiši byl Zeman prostě lepší. A spíš už jen tak z novinářského zvyku jsem si na internetu nalistoval, s křížkem po funusu a zdánlivě tedy zbytečně, kdo byl kdy premiérem. Tošovský předsedal vládě od 2.ledna 1998 a skutečně ho vystřídal Zeman, 22.července 1998. Zemanova vláda skončila až 15.července 2002. Kdy ale došlo k oné privatizaci Mostecké uhelné? Ejhle, v druhé polovině roku 1999, za Zemana. Čili kníže si pamatoval konkrétní slabé místo Zemanovy vlády, ale zapomněl data. Zeman zapomněl nebo zapřel, zač nesl spoluodpovědnost, ale líp si pamatoval posloupnost vládních kabinetů. Co ještě zapomene v předvolebním týdnu? Největší nebezpečnost Zemana nevidím v jeho nadávkách, namyšlenosti, žonglování s fakty nebo podbízivosti, ale v pomalém, shovívavě rozvážném způsobu, jakým před kamerami prodává své sebevědomí. Ta jistota může někoho uklidňovat. Kdopak by si ověřoval Zemanovy údaje? Mně se jeví přirozenější, pravdivější a tím i míň účinná, míň „televizní“, pochybovačnost a zranitelnost. Jak vzpomínali univerzitní studenti, T.G.Masaryk dával v přednáškách důraz na to, že se třeba může mýlit. Umíte si představit, že by něco takového připustil Zeman?