housle.tečka.hrubý

Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Knihy, Zdroj: housle.tečka.hrubý (2013)
Vydáno dne 30. 11. 2013 (2564 přečtení)




Nejznámější a podle mnoha publicistů i nejvýznamnější český rockový houslista JAN HRUBÝ se narodil 3.12.1948 v Praze a vyrůstal v nedalekých Dobřichovicích. První hudební nástroje dostal od rodičů: zkusmo foukací harmoniku a vážně už housle.

Soukromě se na ně učil od deseti let u místních houslistů, především právníka Aloise Dvořáka, na Státní konzervatoři v Praze v letech 1964-68 u Gity Morenové, a pak opět soukromě u violisty Ladislava Černého. Nejdřív se nadchl pro Purcella, Händela, Vivaldiho a další barokní skladatele. V Praze chodil na koncerty houslových virtuózů Henryka Szerynga, Davida Oistracha a Issaka Sterna. Z rockové a folkové hudby ho ovlivnili především Beatles, Rolling Stones, Simon & Garfunkel a Bob Dylan, u brdských táboráků ovšem hrál cokoli včetně lidovek a trampských písní. Prošel několika skupinami, ale agenturní kvalifikaci získal až s Reciprocity, kde v roce 1968 začal jako baskytarista. Mezi světovými houslisty ho postupně zaujali Stephane Grappeli, Jean Luc Ponty a Jerry Goodman.
Zjara 1973 dostal nabídku od Vladimíra Mišíka a v roce 1975 se v jeho skupině Etc... stal kapelníkem. Ještě výrazněji než výměnami instrumentalistů ovlivnil styl skupiny svými skladatelskými i hráčskými nápady, postavenými hlavně na melodické nápaditosti, sklonu k romantické rozjímavosti a citu pro vzájemné prolínání různých stylů, především rocku a folku. Zřejmé a přiznané byly v jeho pojetí ohlasy britských Jethro Tull. Ještě častěji než s ETC... hrával tehdy s Mišíkem v tak zvaném Čundrgruntu, různých sestavách, jimiž stále pronásledovanějším rockerům dávali příležitost ke společnému veřejnému koncertování dosud trpění folkaři Vladimír Merta, Petr Kalandra a další
Po agenturním zásahu v roce 1982 Hrubý odmítl držet skupinu bez zakázaného Mišíka a sám ETC... rozpustil. Krátce pak působil v Blues Bandu Luboše Andršta. S trvalejším řešením tehdejší situace, vlastně dramaturgickou protizbraní na údery vůči rockové hudbě, přišel textař Ladislav Kantor, když požádal Hrubého, aby přestavěl pro zpěváka Michala Prokopa repertoár i skupinu Framus Five a využil jak „volné“ hráče ETC..., tak skladatele Petra Skoumala a textaře Pavla Šruta. Během téměř pětileté spolupráce Hrubý přeměnil a vyhranil nejen zvuk skupiny, ale i samotného Michala Prokopa.
Jakmile agentura rozvolnila nesmyslný zákaz Mišíkovy činnosti, Hrubý se v roce 1986 vrátil i k ETC.... Příležitostně vystupoval taky v akustickém Nu Triu s Prokopem a kytaristou Lubošem Andrštem. Svou druhou etapu v ETC... ukončil Hrubý sám v roce 1987 po albu Vladimír Mišík-ETC...4.
Do prvního sólového instrumentálního alba Cesta na severozápad (1992) a tím i samostatné kariéry, která pokračuje dodnes, Hrubého v podstatě dotlačil jeho kamarád, populární rockový zvukař a producent Jiří Mirovský, řečený Mirda, když mu náhle oznámil natáčecí termíny. Pohotově tak využil ohlasu, jaký měly Hrubého vlastní skladby na pražském koncertu s bretaňským harfeníkem a zpěvákem Alanem Stivellem. Další alba v podobně keltském duchu rychle následovala, už se zpívajícími hosty. Svou první opravdu vlastní skupinu, s níž koncertuje i v zahraničí, hlavně na britských ostrovech, Hrubý nazval Kukulín podle hrdiny irských pověstí i holiče z Havlíčkova Krále Lávry. Mezi jeho spoluhráči někdy bývá i jedna z jeho tří dcer, flétnistka Andrea.
Nemění se jména těch, na jejichž projektech se Jan Hrubý jako skladatel i houslista nejčastěji a rád podílí: Petr Skoumal, Vladimír Mišík, Michal Prokop.
Nevyprchává ani vůně Hrubého hudby, jak ji poznal a charakterizoval jeden z jeho spolupracovníků, velšský zpěvák Peter Mustill: romantika a hospoda.
Důležité je i Hrubého vidět hrát. Nebo si vybavit poletujícího šumaře z obrazu Marka Chagalla.
(Předmluva ke knižnímu rozhovoru Milana Tesaře s Janem Hrubým housle.tečka.hrubý)