Swingové slunce hřeje po pařížsku Zaz i sinatrovsky Boba Dylana Autor: Jiří Černý (santana.c@seznam.cz), Téma: Hudební nahrávky, Zdroj: Vital, časopis, pro seniory, 2/2015 Vydáno dne 11. 08. 2015 (1871 přečtení) (Hudba pro mou radost, díl 2) - Rošťácký temperament holky z nároží a hlasová barva připomínající Edith Piafovou – to byly ještě před pěti lety hlavní signály, jež vysílala vysílala pod uměleckým jménem ZAZ hvězdička ročníku 1980, Isabelle Geffroy. Těmi strhla i posluchače festivalu Colours of Ostrava 2012. Dva roky poté tam už suverénně vládla. Její vývoj i cestu ke slávě přesvědčivě mapují čtyři alba. Nejnovějším, PARIS, oslavuje pomocí evergreenů typu Champs Elysées jak Paříž, tak éru swingu. Nezapře své okouzlení Bobbym Mc Ferrinem i Ellou Fitzgeraldovou, brilantně frázuje, a vůbec obohacuje svůj někdejší obraz kabaretiérky. V duetu s nestárnoucím devadesátníkem Charlesem Aznavourem (J´aime Paris au mois de Mai) se bez piety, zato s vervou setkávají vrcholy francouzské populární hudby. Ještě překvapivější – i kontroverznější – je repertoárově srovnatelné album folkové i rockové legendy BOBA DYLANA. Už názvem SHADOWS IN THE NIGHT (Stíny v nociTÍNY V NOCI) přivolává vzpomínku na hit Franka Sinatry Strangers In The Night. Pomalým číslům nepřekonaného krále swingu se Dylan oddá cele. Nepatřím mezi ty, co se ptají jestli si z nás věčný taškář Dylan nedělá srandu. Mně zejména That Lucky Old Sun nebo Autumn Leaves vracejí do „starých dobrých časů“. Ty si Dylan ještě coby Robert Zimmerman užíval u rádia svých rodičů. Swingovat se jistě dá překvapivěji. Jenže netoliko samými příměry k Sinatrovi jsme my, pamětníci, živi. Žádné sousto pro zaryté folkloristy, zato plynulé a šťastné pokračování vlastní autorské tvorby je album JIŘÍHO PAVLICI & HRADIŠŤANU, VTEŘINY KŘEHKÉ. Primáš a první zpěvák legendárního dolňáckho souboru zhudebnil patnáct textů, z toho třetinu od Michala Stránského. Z těch ke mně nejvíc promlouvá skácelovsky laděný Když ona hrozny trhala. Do samotného Jana Skácela, svého osudového básníka, se skladatel zaposlouchal ještě vreucněji než před šestnácti lety na slavném albu O slunovratu. Pavlica tentokrát tolik nehledá melodické motivy jako spíš vnitřní zvuk jednotlivých veršů. Ohlasy Pavlicova přednašečského zpěvu slyšíme i v podání ostatních sólistů. ALICE HOLUBOVÁ zdrženlivě něžnou krásu svého hlasu ještě prohloubila a rozmanitě odstínila. Není výběr jako výběr. Krabička osmi prvních alb, dvou bonusových a jednoho DVD, SPIRITUÁL KVINTET, 55 LET, HUDBOU PROPOJENÝ SVĚT, není jen pohledem na nejtrvanlivější skupinu českého folku, která má za sebou odhadem 8 000 koncertů a hodně pře milión prodaných zvukových nosičů. Nebyl by to ani mozek a motor spirituálníků Jiří Tichota, aby tuto oslavu nepojal výběrem fotografií i průvodních poznámek a textů faktograficky, a přitom člověčensky, sžíravě i chápavě. Až po to udání, které na Spirituál kvintet sepsala ještě v létě 1989 (!!) místopředsedkyně ONV Klatovy. A mně přitom během oněch 55 let tolikrát Tichotovou partou bylo a je tak dobře... Kalifornská zpěvačka, autorka a klávesistka BETH HARTOVÁ bývá v Česku často. A přece je vzácná: svým talentem. Je v ní tolik energie, až se vám vybaví rocková a bluesová legenda Janis Joplinová. I na novém albu BETTER THAN HOME. Ostatně s Hartovou stojí za poslech cokoli.