| Vydáno 14.07.03 O kultuře a hudbě->Knihy Gramodeskový archanděl Gabriel
 Publikace o hudbě se přemnožily, dobrých je však pomálu. A téměř žádná o hudbě na zvukových nosičích. Už proto je téměř zjevením knížka Gabriela Gössela Fonogram. Zároveň je ale i něčím víc než naznačuje podtitul Praktický průvodce historií záznamu zvuku. Především je to dílo čiré lásky a vášně. Na rozdíl od èítankového básníka, který miloval „vìci, mlèenlivé soudruhy,“ miluje Gössel vìci povídavé, zpìvné a hravé, nejvíce pak gramofonové desky. Ty mu jsou vìrnými celoživotními druhy. Soudruhù, tìch má jako jeden z prvních signatáøù Charty 77 plné zuby.
Překladatel, ze kterého Husákovi soudruzi udělali dělníka, nemohl tušit, že někdy bude své gramodeskové úlovky přehrávat posluchačům Českého rozhlasu, ještě jim k tomu přidávat další podrobnosti v Týdeníku rozhlas a posléze z toho udělá knížku. Podle inzerátů objížděl lidi, prohledával almary a většinou nacházel jen desky, které už měl. Ale z těch občasných šťastných nepatrností nastřádal učiněné bohatství. Nejen zvukové, ale i výtvarné. Gösslovu knížku Fonogram, plnou barevných reprodukcí dobových etiket a notových vydání, beru do ruky se stejným pocitem jako desky z počátku století, nahrané jen po jedné straně, protože na druhé mají nádherné reliéfy.
Dvě stě třicet stránek Fonogramu je i vzorem stručnosti a smyslu pro míru mezi informací a čtivostí. Autor se drží zcela stranou, nevystavuje na odiv detektivní pracnost svých bádání. To spíš jen odborníci docení Gösslovy soukromé objevy, například odhalení bludných mýtů kolem prvních nahrávek smetanovského tenoristy Adolfa Krössinga nebo nesmírně živý portrét Diega Fuchse, „prvního českého obchodníka se zvukem.“ Právě proto, že Gössel jinde úzkostlivě šetří slovem, může je pak poskytnout například Fuchsově osobní vzpomínce na to, jak se z vídeňské truhlářské dílny dostaly v roce 1902 do Čech první gramofony, které pak Fuchs prodával hostinským po pětačtyřiceti zlatých. Gössel jako čtenář moderní americké prózy a obdivovatel písňových textů Dylana i Cohena končí svůj nepatetický portrét pražského židovského obchodníka strohou větou: „Zemřel 7.listopadu 1941 rukou SS Hauptsturmführera Jöckela, velitele terezínské pevnosti.“ Ani slovo o tom, že si autor do Terezína osobně dojel a prohledal tam co se dalo.
A protože i místo jmenného rejstříku, který by tu zřejmě zabral neúnosný prostor, Gössel úsporně a šikovně zařazuje abecední seznam nejdůležitějších osobností Kdo byl kdo, může jinde ocitovat všech třináct slok pěkného kupletu. Ke knize Fonogram si člověk může nebo nemusí přikoupit i kompaktní disk s melodiemi Josefa Stelibského. Vzpomínám si, jak se s nimi moje starší sestra Věra prozpívala z protektorátu do republiky. I když neměla takový alt jako tehdejší diva Míla Spazierová-Hezká.
A tím končím zprávu o tom, že k nám právě se svým Fonogramem slétl gramodeskový archanděl Gabriel.
Vstupenka, hudební recenze Jiřího Černého pro stanici Český rozhlas 2, Praha, 27.listopadu 2001.
|
Nejčtenější články