| Vydáno 14.07.03 O kultuře a hudbě->Hudební recenze Nadchli Dylana a Valašsko
Kategorii nejlepších rockových koncertů mám letos jasnou: co předvedla ve Valašském Meziříčí dublinská skupina Frames a poté i sólově její zpěvák Glen Hansard
Náměstí se plní vánočními stromky a noviny výročními anketami. Kategorii nejlepších rockových koncertů mám letos jasnou: co předvedla ve Valašském Meziříčí dublinská skupina Frames a poté i sólově její zpěvák Glen Hansard, to mě dokonce donutilo vytáhnout ze vzpomínek i třináct let starý, dosud nepřekonaný zážitek ze čtyřhodinového koncertu Bruce Springsteena v Berlíně. Možná, že někomu se to přirovnání zdá poněkud nadnesené.
Kdo tedy irské Frames s Glenem Hansardem nikdy sám neviděl, může si teď díky jejich novému albu For The Birds (Pro ptáky) alespoň částečně ozkoušet, co že to vlastně tak nadchlo nejen mě a třeba i Michala Prokopa, ale také onačejší osobnosti. Bobu Dylanovi stačilo, aby náhodou zaslechl neznámé Iry zkoušet v šatně a hned si je vybral jako doprovodnou skupinu pro své londýnské koncerty. Když legendární irský zpěvák a skladatel Van Morrison slavil padesátiny a pozval si domů jen šest lidí, tím šestým byl vedle členů skupiny U 2 a Lou Reeda právě Glen Hansard.
O těchto záviděníhodných zkušenostech, jaké by reklamní agenti jiných hudebníků vykřikovali do světa, není v šedé a skromné knížečce, připojené k novému disku, ani slovo. Čtvrté skupinové album For The Birds začíná instrumentální skladbou In The Deep Shade - V hlubokém stínu. Je tichá a volná jako začátek vyprávění starých irských bardů. Ale hned z následující, singlové písničky Lay Me Down (Ulož mě) vyvstává její autor Glen Hansard v celé šíři své jednatřicetileté osobnosti. Po vzoru Dylana i Cohena soustředěný na text, ale zpěvácky skvělý žák Vana Morrisona, hledající a nacházející v každém taktu nové možnosti jak vyjádřit stesk po dávné lásce i krásu melodie.
Někdy stačí náladu písničky navodit už sám název. Jako třeba What Happens When The Heart Just Stops – Co se stane, když se náhle zastaví srdce. Jindy by posluchači možná pomohlo, kdyby Hansard přece jen tolik netrval na ryzí soběstačnosti zpívaných veršů a někde, byť sebemenším písmem, prozradil, že například Santa Maria je o posledních horečnatých dnech vídeňského malíře a grafika Egona Schieleho, který zemřel v osmadvaceti letech. Nebo že ostré mimohudební zvuky, které se zčista jasna zařezávají do písničky Early Bird, se vztahují také k jejímu názvu: Ranní ptáče se totiž jmenovala americká telekomunikační družice z roku 1965.
Ale jako je tato skladba nekonečně vzdálena stylu dávné, také „družicové“ skladby Telstar, tak je i Glen Hansard se svou skupinou Frames jiný a náročnější než jeho rockoví i folkoví předchůdci. Album For The Birds má mnoho vrstev krásy a čím víc ho člověk poslouchá, tím hlouběji se dostává nejen do srdce nové dublinské hudby, ale taky do polozapomenutých třináctých komnat svého vlastního života.
Vstupenka, hudební recenze Jiřího Černého pro stanici Český rozhlas 2, Praha, 11.prosince 2001.
Publikováno: 30.1.2002
|
Nejčtenější články