Naftová převaha
Po socialismu zůstala Hodonínu elektrárna. Její čtyři komíny se tyčí kousek od centra, vzdušnou čarou šest set metrů od Ma-sarykova náměstí. Zatímco pomník zakladatele republiky bylo možné vinou nacistů a komunistů třikrát zbourat, komíny vydr-ží. Jsou ideologicky neškodné. Jenom škaredé. Na to se ale tenkrát nebral ohled. Co zůstane Hodonínu po nás?
Zřejmě a neodvratně správní bu-dova Moravských naftových dolů. Garáže jsou už vybetonované, teď se poženou nahoru další podlaží sklobetonového paláce. Je to na horním konci hlavní hodonínské tepny, Národní třídy. Doteď zde vévodila Galerie výtvarných umění, neobyčejná a pěkná budova, kterou vymyslel architekt Antonín Blažek jako secesi ozvláštněnou slováckým ornamentem. Přilehlá boční ulice taky nese Blažkovo jméno. Doly v ní už jednu budovu mají, prý ale malou. To lze pochopit: i pouhá cyklistická projížďka zdejším krajem, slováckou Pensylvánií plnou „slonů“ (chobotů naftových čerpadel), dává tušit, o jak velký podnik se jedná. Samo o sobě by dokonce nemuselo být necitlivé ani vztyčit tak mohutnou budovu jen pár metrů zeleně od Blažkovy secese. Vždyť secesní Obecní dům taky v Praze stavěli rovnou naproti Prašné bráně a empirovému paláci U Hybernů. A kdo si dnes vzpomene, jak je za to F.X.Šalda zepsul?
Na pováženou je – už teď a stejně už zřejmě pozdě – něco jiného: řadový hodonínský občan neví, jak to tu bude vypadat. Rozhodně ne tak, jak je to vykresleno na počítačovém obrázku, který je vyveden na velké reklamní tabuli u stavby. Kolem budoucího paláce Moravských naftových dolů se rozprostírá široký sad, který je v nepočítačové skutečnosti zhola nemyslitelný, ledaže by se současné ulice vedly někudy jinudy. Naprosto chybí několik stávajících budov a vůbec nevidíme, jak budou vedle sebe působit sklobeton a secese. Je tento pohled nakreslený špatně jen náhodou nebo úmyslně, jako Potěmkinova vesnice? Není podezřelé i to, že na tabuli nikde není jméno autora projektu?
To si jsou Moravské naftové doly a příslušné schvalovací orgány tak jisty uměleckou citlivostí projektu, že s ním seznamují občany jen tak halabala, aby se neřeklo? A nebo si jsou spíš jisty svou ekonomickou silou? Kromě všeho ostatního si nemůžeme, mimochodem, ani představit, jak bude poblíž mohutného paláce působit i Masarykova socha, stojící v parčíku naproti Galerii.
Když se v Praze u Vltavy stavěl velmi kontroverzní Tančící dům, veřejné mínění se sice notně rozdělilo, ale mělo podle čeho, vidělo ho nakreslený ze všech stran.
V Hodoníně až to bude, tak to bude. Třeba to nebude ani škaredé. Třeba to bude jen tuctové jako na počítačovém obrázku.
Jiří Černý
Reflex č.35/2002
Nejčtenější články