Ulrychovy písně dobarvil Balkán
Jakmile se hudba z filmu nebo divadelního představení přenese na desku, zpravidla jí cosi chybí a jen výjimečně obstojí sama o sobě, bez vzpomínky na divácký zážitek. Studiový záznam písní z brněnské muzikálové balady Koločava takovou čestnou výjimkou je. I přesto, že skladatel a textař Petr Ulrych se nejen opět vrátil k tématu Nikoly Šuhaje loupežníka (před 27 lety úspěšnému na stejnojmenném albu i v pražském minimuzikálu s Pavlem Landovským), ale dokonce znovu použil už klasické písně Červánky, Krajino, krajino a další. Tvoří asi polovinu Koločavy a s těmi novými malebně srůstají do vzrušujícího, v lecčem překvapivého zvukového obrazce.
Jen základní tón zůstává folklorně slovácký, téměř neustále jej však protkávají rozmanité barvy a rytmy z balkánského hudebního okruhu. Svět podkarpatských Rusínů a Židů tak Ulrychovi umožnil dovršit dlouhé skladatelské směřování. Na jeho začátku byla hudba k německému animovanému filmovému seriálu Pohádky tisíce a jedné noci (1993), u nás prakticky neznámá. Náznaky klezmeru pak zazněly na CD O naději (1997). Malé zrnko písku (1999) si už židovskou lidovou vepsalo do titulu.
Hnací silou bezmála čtyřicetiletého Ulrychova písničkářství je ovšem nevysychající proud melodických nápadů, trvalejší i než Jandův, Nedvědův nebo Svobodův. Ať ovlivněn Beatles, Cream, retro swingem, Fanošem Mikuleckým, horňáckými hudci nebo klezmerem, Ulrych má v každém z takových setkání nakonec melodicky navrch. Jímavými, samonosnými motivy oplývají i nové skladby, zejména Přes sedm hor, Větvičko zelená, Ruce, Nad javorem u hájíčka a úvodní Koločavský pánbůh, jehož variantou jsou i závěrečné Koločavské hory. Ulrych také vyspěl ve stavbě hudebního dramatu, jak je zřejmé ve srovnání s předchozím muzikálem Radúz a Mahulena. Hravě, přirozeně a přitom logicky rozvíjí a proplétá stará i nová hudební a textová témata, někdy s použitím jen několika taktů či vět. Tak se mezi čtyřmi po sobě jdoucími písněmi třeba doplňují lidová poezie Lásko, bože lásko, text Všechno je jinak až z alba Bílá místa (1993) a čerstvé melodické motivy.
Oporou pozměněného, moravsko-balkánského zvuku skupiny Javory jsou vedle houslí, violy a zobcových fléten Kateřiny Štruncové, cimbálu Dalibora Štrunce a baskytary Petra Surého i důležití hosté, především klarinetista a saxofonista Antonín Mühlhansl. Co v Ulrychově zpěvu ubývá na síle, to přibývá na výrazové průraznosti. Doslova fenomenální je polnicový zvuk a něhyplné zpěvní odstíny Hany Ulrychové, jíž bohové hudby zřej-mě zastavili čas.
JIŘÍ ČERNÝ
Autor je hudební publicista
Hana a Petr Ulrychovi: Koločava. CD, 63 minuty, vydal Venkow 2002
Nejčtenější články