| Vydáno 28.07.03 O kultuře a hudbě->Hudební nahrávky Z Dolňácka dolů do nejjižnější Afriky
Když se před týdnem křtilo v pražské Akropoli album Mys dobré naděje, obměnil Miroslav Horníček větu "zasloužil se o stát", která se psávala o prezidentu Masarykovi, a řekl, že primáš, skladatel a zpěvák Jura Pavlica "zasloužil se o svět."
I kdybychom z Horníčkova nadšení a dojetí hodně ubrali, nikdo Pavlicovi neupře, že neusnul na vavřínech dolňáckého folklóru a neudělal si z něj dobré živobytí a jediný důvod pro zahraniční zájezdy.
Cimbálovou muziku Hradišťan přebíral po primáši Jaroslavu Staňkovi jako dvaadvacetiletý student. Za čtvrt století natočil patnáct alb a jediné není pouhým opakováním předchozího. Pavlica mění repertoár, muzikanty, zvuk a především sebe sama. Od stylově přesné interpretace slováckých písní zvolna přešel k jejich skromné, poučené nápodobě a postupně k vlastní tvorbě i ke spolupráci s muzikanty z jazzových břehů i z jiných světadílů.
Jak naznačuje už název nového alba, Mys dobré naděje spoluvytvářeli hudebníci a zpěváci z Jižní Afriky; především hráč na marimbu a jiné tradiční černošské nástroje, Dizu Plaatjies. A po právu je album nadepsáno jeho a Pavlicovým jménem. Oba jsou autory veškeré hudby, některé skladby vymysleli společně. Krásný zvuk pro moravsko-africkou něhu našli v závěrečné Uspávance pro Aničku a Batathua s počítáním oveček. K mnoha šťastným náhodám při vzniku alba Mys dobré naděje patřilo totiž i téměř totožné datum narození Pavlicovy dcery Aničky a Plaatjiesova syna Batathuy.
Zatímco černí zpěváci používají svou mlaskavou řeč Xhosa, Pavlica si vedle lidové poezie a jedné Skácelovy básně našel nové texty u Jiřího Moravského Brabce. Někde se vcelku podařily, někde přece jen za svými vzory klopýtají. Kde lidová poezie - například na albu Spirituál kvintetu Šibeničky - zobrazuje těhotenství verši "Oj, nechej mě na živě, v tobě dušička, ve mně dvě," tam Brabec poněkud strojeně rýmuje "Ten vyšší stupeň harmonie, když v tobě další srdce bije." Takové drobné zádrhely ale jednoznačně překonává hudba, tentokrát rozšířená o elektrifikovanou, vlastně rockovou skupinu Talant, Wihanovo smyčcové kvarteto i varhany, natočené v bazilice na Velehradě.
Myslím, že v Mysu dobré naděje si Pavlica porozuměl s Dizu Plaatjiesem lépe a hlouběji než před časem s japonským bubeníkem Yas Kazem. Do kteréhopak asi světadílu se vydá primáš z Uherského Hradiště příště?
Vstupenka, hudební recenze Jiřího Černého pro stanici Praha, 10. dubna 2001.
Publikováno: 21.6.2001
|
Nejčtenější články