| Vydáno 01.08.03 Kam za Jiřím Černým->Články v novinách Andělé ožili až v noci
Kdybychom četli jejich výsledky pouze na papíře, patřily by jubilejní Hudební ceny k nejlepším. A to především kvůli třem andělským šalmajistům (zpěvák roku, album, videoklip), kteří slétli do povolaných rukou Dana Bárty a jeho spolupracovníků. Bárta proti všem showbusinessovým pravidlům nevyužil svou rockovou ani muzikálovou popularitu, napsal si zcela jiné písničky a přiblížil se až kamsi na pomezí komorního jazzu. Takhle kdysi šokovala Eva Olmerová nahrávkou Jsi jako dlouhý most. Tehdy ovšem nebyly videoklipy a tudíž ani mladý výtvarník Jan Krejčíř: jeho objevně básnivá vystřihovánka Předpokládám snese světová měřítka.
Dvojí trofej (skupina, objev) možná odměnila Monkey Business za strhující tanečnost, dráždivý zvuk a tradiční českou ironii, jíž poklukovštěli americké inspirace. Jsou u nás skupiny originálnější, třeba Rale (dostali aspoň „etnického“ anděla), Malá lesní Jablkoň nebo Majerovy brzdové tabulky, ale zřejmě také výlučnější. Silné konkurenty v písni roku by měly i Buty, i tak ovšem jejich Nad stádem koní jasně převažuje nad loňským Nebem. Do Síně slávy tentokrát nikdo jiný než zesnulý zpěvák, skladatel a baskytarista Mejla Hlavsa prostě vstoupit nemohl.
Pokud akademici nedohlédnou za humna středního proudu k osobnostem typu Zuzany Navarové, Zuzany Lapčíkové, Idy Kelarové nebo Alice Holubové, může být zpěvačkou roku i hlas přirozený, příjemně mladý, ale zdaleka ne výjimečný, jako Lenka Dusilová nebo loni Anna K.
Vážnější rozpaky ale opět vyvstaly nad tím, co jsme v televizi viděli. Kupodivu neklapala ani osvědčená scénická spolupráce bratří Cabanů: co Šimon ve velkém vytvaroval, to Michalova režie přenesla na obrazovky kuse či titěrně. Moderátora Pavla Anděla nejdřív zaskočil mikroport, potom hlasovací zařízení a do konce nenašel správné tempo. Tradičním neštěstím byly playbacky – otvírání úst (i zahraničních!) naprázdno. Předseda akademiků a „generalissimus“ celé akce Michal Horáček by nemusel vysvětlovat, že „živě mohl zpívat každý, kdo měl tu odvahu“, kdyby býval playbacky předem smluvně vyloučil. Nebylo také zrovna elegantní celý program rámovat skladbou dvojice Hapka/Horáček a navíc nechat Hapku zpívat (špatně) i jako host. Umdlévající ceremoniál naštěstí dostával i kyslík v nohejbalové pantomimě Monkey Business, Bártově strohé bezprostřednosti a v prezidentově vzpomínce na Hlavsu.
To nejlepší ovšem přišlo až na ČT 2 v Noci s Andělem, kde se rozdávaly žánrové ceny. Anděl ožil, naživo zpívali Swings, došlo i na sarkasmus v podobě nejhoršího videa Nebezpečný svět, kde kýči v podání televizního radního Petra Štěpánka nepochopitelně asistoval Wabi Daněk. Proměnu mezi hlavními a žánrovými cenami vystihl Horáček: „Dobří akademici zvolili dobré věci.“
Aby všichni akademici byli „dobří“, aby alespoň větší část toho, o čem rozhodují, předtím někdy slyšeli, k tomu je ale stáje ještě daleko. Nejméně tak jako od tří set univerzálních akademiků k osmičlenné skupině, která volila v kategorii jazzu a blues.
Publikováno: 29.6.2001
|
Nejčtenější články