| Vydáno 01.08.03 O kultuře a hudbě->Dojmy z koncertů a divadel Konvrzek je folklór všeho druhu
Tak jsem si zase po letech vyšel na špacír, přes Malou Stranu až nahoru do Baráčnické rychty. Za Husákových časů tam od Hutky až po Třešňáka koncertoval každý, kdo z tehdejšího folku stál lidem za vstupné a estébákům za udání. V sobotu mě na rychtu přilákal Konvrzek. To jméno by svým zvukem docela slušelo nějakému hodně nezvyklému lidovému nástroji. Ale ve skutečnosti se tak jmenuje žijící jedinec, který takové nástroje sám vymýšlí a vyrábí: Jiří Konvrzek, čtyřicetiletý řemeslník, amatérský písničkář z Velvar.
Vybavte si harmonikáře Vaška Koubka, někdejšího Hutkova partnera Hvězdoně Cignera a fyzického básníka Petra Vášu, vražte do té představy ještě špetku heavy metalu i kramářské písně a zalijte to pivem, se kterým mezi stoly v Baráčnické rychtě slalomuje pan vrchní. V Konvrzkových písničkách zubní vrtačky natahujou krky, z talíře leze medvěd brtník, písničkář vyjímá oko a stejně nic nevidí, Milan s dlouhým lanem vydal se ke knedlíkům zadem a sako děrují moli, dmoll, emoll, bmoll.
Aby tomu všemu bylo lépe rozumět, má autor Třetí zuby - čili trio s baskytaristou Petrem Olejníkem a bubeníkem Janem Pydychem. Konvrzek nejvíc používá strunný nástroj vlastní výroby, krabici se dvěma krky, kytarovým a mandolinovým. Občas střídá šlapohybný buben s činely, rovněž rukodělnou trumpetku, akordeon a snad jen pro vztek i normální trubku se slyšitelně zatuhlým strojivem.
Během přestávky pak obejde stoly a nabídne dva své kompaktní disky s omluvným úsměvem, podobným tomu, s jakým mi nedávno o sobě napsal: "Nedokonalost v rytmu, technice jsem chtěl zpočátku vylepšovat, nicméně jsem zjistil, že to není v mé moci a tak se smiřuji s tím, že je to holt typické pro mou hudbu."
Myslím, že má Jiří Konvrzek pravdu. Krása samorostu je v tom, jak narostl a že se k tomu nic nedá přidat. Syntezátorů jsou celé série, samorost vždy pouze jeden. Samorost Konvrzek patří k nejlepším originálům české hudební scény posledního desetiletí.
Vstupenka, hudební recenze Jiřího Černého pro stanici Praha, 30.ledna 2001.
Publikováno: 21.6.2001
|
Nejčtenější články