| Vydáno 01.08.03 Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč Televizní bitva coby hudba i absurdní drama
Husité nám založili jednu zvláštní tradici: spojovat každou bitvu se zpíváním. Platí to dodnes. Přede dvěma a půl lety si ve zpěvu dávali pac umělci s Václavem Klausem na Staroměstském náměstí, včera na Václavském se někteří z nich sešli znovu. Už bez Klause a jiný byl i repertoár. Začínalo se svatováclavským chorálem, Pavel Lohonka Žalman a spol. si za doprovodu houslisty Jiřího Pavlici zazpívali ryčnou písničku o vyhnaných z ráje a Ivan Hlas ještě ryčnější Táhněte do háje z Hřebejkova filmu Šakalí léta. Kdoví, co by tu zpíval přestavitel světového artrocku Peter Gabriel, kdyby právě nebyl až v Kapském městě, odkud alespoň zatelefonoval svou podporu svatováclavským zástupům.
Mnozí, co zpívat umějí, to raději řekli bez hudby, naplno. Třeba Hana Hegerová, Marek Eben, Miroslav Žbirka nebo Daniel Hůlka. Výtvarník Jaroslav Róna si pro své stručné, leč barvité vystoupení sepsal bajku, jeden z nejstarších slovesných žánrů.
Podle uměleckých měřítek bych však sám za sebe nejvýše kladl moderní útvar, jehož autory nelze vyjmenovat, protože je jich příliš mnoho. Mám na mysli absurdní drama. Nazvěme ho Televizní bitva a zopakujme si jeho hlavní scény:
Parlament jmenuje do televizní rady namísto nezávislých odborníků závislé neodborníky. Ti ve sprintérském tempu jmenují ředitelem muže, který předtím v londýnském rozhlase získal náměstkovské místo konkursem, jehož se zúčastnil jen on sám, a když ho měl předloni obhájit v konkursu proti jedinému (!) konkurentovi, vzdal to a přesídlil do Prahy. Zde se stal ředitelem televizního zpravodajství, jednoho moderátora vyhodil, ostatní popudil a opět to vzdal. Tomuto muži se vzepřou takřka celé Kavčí hory, jeho odvolání žádá senát, ministr kultury a demonstranti na náměstích. Zatímco ředitelova nová šéfka zpravodajství rozdává výpovědi, na obrazovce se denně promítá prohlášení napsané humpoláckým jazykem a v závěru vyšinuté z vazby dle vzoru Koukaje se z okna, kopla ho kráva. ("Vysílání těch, kteří odmítají autoritu legálního vedení ČT, je protiprávní. Proto je právě nyní nevysíláme. K obvyklému programu se vrátíme po jeho skončení.") Kavčí hory za podpory celostátního odborářského ústředí stávkují, televizní rada závislých neodborníků přihlíží a její předseda veřejně prohlašuje, že je vcelku spokojen, jak to generální ředitel zvládá. Česká republika se objevuje na předních stranách světových novin jako stát zmítaný politickou krizí a předseda toho parlamentu, jehož poslanci jmenovali televizní radu a tudíž celou krizi odstartovali, zcela vážně navrhuje televizním redaktorům, aby odešli i s ředitelem Hodačem nebo se s ním smířili. Pro ten případ řediteli doporučuje shovívavost.
A co ředitel?
"nenaplňuje kritéria…opakovaně selhal…nechal se chvílemi zesměšnit". Pozor! To neříkám já o řediteli, nýbrž pouze cituji loňské ředitelovo zdůvodnění, proč odvolal moderátora Proroka.
Tak tohle by nevymyslel žádný autor absurdních dramat, Ionesco, Beckett ani Havel.
A nedivím se zástupům, které na tuto absurditu nemají náladu. Proto jsem s nimi včera večer stál pod Myslbekovým koněm. Na rozdíl od husitů neřinčí zbraněmi, dokonce ani po nikom neházejí mobilním telefonem. Zpívají, tleskají a někdy pískají, dokonce i na zástupce čtyřkoalice.
Svatováclavský zástup má totiž jiné hrdiny: redaktory a techniky České televize. Společně zpívají pouhé písničky, ale zní jim to jako Bachova fuga.
Vstupenka, hudební recenze Jiřího Černého pro stanici Praha, 4.ledna 2001.
Publikováno: 21.6.2001
|
Nejčtenější články