| Vydáno 01.08.03 Lidé, věci, dobrodružství->Hudební osobnosti Jarovy Filipiky
Do Provisoria jsem přišel coby hošík z vesnice, kuchyňský klavírista typu ,zahraj si na klavíru všechno, od bicích až po basu´. Můj styl je dodnes poznamenaný sólovým hraním. Dežo mi pokaždé nadával, proč zdvojuji basu. No protože doma jsem si ji musel hrát sám. To je zkrátka nemoc klavírního samotářství.
Nemám rád, když se dlouho zkouší. Muzikant má především cítit. Zkoušení je pro netalentované.
Nemohu si pomoci, Fender je vedle akustického klavíru a Hammondu nejfantastičtější zvuk. Je to vysvobození z té současné zvukové choroby. Už mám upřímně dost synťáků. Ty jsou dobré tak nanejvýš do reklam.
Dodnes je mi směšné očekávání hudebních fanoušků, že ,tohle bude něco úplně jiného.´ Já si osobně nepřeji, aby bylo jiné něco, co mám rád. Poznání, že jednou bude, co já vím, úplně jiný Sting, mě naplňuje hrůzou.
Známe ale dva druhy sentimentu: vydírající, uslintaný a chlípný, a druhý pramení z hloubky duše.
Dělat písničky, to není cosi, co se lze naučit. Buď to umíte nebo ne.
Píseň by měla vzniknout tak, že se zrodí jednoduše a okamžitě, jakmile se podíváte na text a nebo si ho dvakrát třikrát přečtete.
Nejradši komponuji na hotový text, protože tehdy vím, že mohu tvořit odsud až potud. Mnoho volnosti škodí, potom je nejednou konec v nedohlednu, skladatele často napadají nejrůznější motivy, až by nakonec sám měl sklonit hlavu… Texty mi dávají disciplínu, určují mi charakter písničky. Když skladatel napíše napřed hudbu, často bývá zklamaný - co se tam potom objevilo za text…
Hudba je dobrá máma, která vás k sobě přivine pokaždé, když je zle. To je ten základ, ze kterého při všem vycházím. V každém žánru, v každé práci se řídím hudbou, rytmem hudby, touho po změně.
Člověk však postupně dospívá od složitého k jednoduchému, genialita se vyjadřuje na jednom akordu.
Čím je skladba jednodušší, tím víc vyžaduje, aby ji každý zaplnil podle svého cítění. Když děláš složitou, egocentrickou hudbu, tam se nedá moc vymýšlet, máš dost starostí, abys zahrál to, co je potřeba.
Troufám si říci, že jestli jsem v něčem dobrý, tak je to beglajtový klavír: to je dost zvláštní typ hraní a sám sobě se divím, že jako člověk v civilu nedisciplinovaný, roztržitý, hyperaktivní a cholerický se umím při tom hraní uvolnit, zmenšit a šlapat. Vždycky jsem nerad sóloval a nějak se předváděl.
Nikdy jsem se nepřizpůsoboval nějakým pravidlům, například, že člověk má v noci spár a přes den pracovat. Správný je ten čas, na který si zvyklo moje tělo.
Kdekdo mi říká, když sedíš u počítače, odcizuje tě to od lidí. A rybařina? Když někdo sedí osm hodin u vody a kouká do ní, taky ho to odcizuje.
Protože dovolenou chápu od slova dovolit si, tak já si v té době dovoluji ještě víc se věnovat svým zálibám. Kdybych měl někam jet, tak by to byl monotématický zájezd po evropských a světových kavárnách. Podíval bych se z okna a hned bych třeba věděl, proč je v té zemi inflace. Tam bych proseděl celý den. A zítra by už trasa vedla do jiné kavárny v jiném městě.
Rád bych znal odpověď spoluobčanů na otázku, jaký je momentální kurs vlastního názoru? Kolik a co za něj dávají?
Z duše nesnáším politickou satiru a přesto ji dělám. Ale důležité je nenechat se tím přerůst, nenechat se přerůst Mečiarem.
Autorská Top 25 (bez pořadí, podle J.Č.):
Čerešne - Clivota - Vyletel vták - Syn nosí moju tvár - Ten čo hrával s Dežom - L.S.D. - Nočná optika - Milovanie v hrošej koži - Cez okno - V našej obci - Bolo nás jedenást´ - Do batožka - Pekne vítam - Zázrak - Majstrovstvá - Rozpačité blues - Vybrané slová - Spomínam na Paríž - Za dedinou - Sila - Sťahovaví vtáci - Song o noci vo vojenskom tábore - Godot nepríde - 1848 - My
Albová diskografie (skladatelská, případně zpěvácká):
Lasica & Satinský & Filip: Bolo nás jedenásť (1981 Opus, 1998 Bonton); Lasica & Satinský & Filip: S vetrom o preteky (1982 Opus, 1999 Bonton); Milan Lasica & Jaroslav Filip: My (do tanca a na počuvanie) (1987 Opus); Milan Lasica & Jaroslav Filip: Sťahovaví vtáci (1990 Opus); Richard Müller: 33 (1994 BMG); Richard Müller: LSD (1996 Polygram); Jaroslav Filip: Cez okno (1996 Salvador); Richard Müller: Nočná optika (1998 Polygram); Jaroslav Filip: Ten čo hrával s Dežom (1998 Opus); Richard Müller: Koniec světa (1999 Universal); Richard Müller/hlas, Michal Horáček/slova, Jan Saudek/obrazy (2000 Universal)
Albová diskografie (doprovazečská - klávesista u Deža Ursinyho):
Provisorium (1973 Supraphon); Pevnina detstva (1978 Opus); Nové mapy ticha (1979 Opus); Modrý vrch (1981 Opus); Zelená (1986 Opus); Na ceste domov (1987 Opus); Momewntky (1990 Opus); Do tla (1991 Arta); Ten istý tanec (1992 Arta); Príbeh (1994 Ariola)
Filmová hudba:
Citová výchova jednej Dáše (1980, režie Ján Zeman); Čarbanice (1982, Eva Štefankovičová); Času je málo a voda stúpa (1997, Dežo Ursiny a Ivo Brachtl); Rivers of Babylon (1998, Vlado Balco)
Scénická hudba, výběrově (Národné divadlo a Nová scéna):
Leocadia (1978); Pokus o lietanie (1980); Belasé kone na červenej tráve (1980); Maryša (1983); Komik (1983); Cyrano z Bergeraku (1983); Tri sestry (1984); Výnosné miesto (1984); Dvaja (1984); Kvinteto (1985).
Filmové role:
O sláve a tráve (muž v montérkách - 1984, Peter Solan); Albert (Albert - 1987, František Vláčil); Iba deň (Stano - 1988, rež. Ruttkay, Stric, Hečko)
Publikováno: 21.6.2001
|
Nejčtenější články