| Vydáno 08.08.03 Týdenní komentáře Pytlíková bába
"Představ si," říkává hráč na všechny dechové nástroje světa Jiří Stivín a dokuluje to očima, "že se před televizními zprávami pokaždé objeví bába, nafoukne papírový pytlík a bouchne ho. Ručím ti, že za dva měsíce s tímhle číslem vyprodá Lucernu."
Já už si teď dovedu představit, že Stivínova bába s pytlíkem vyhraje i kategorii skokanů v Českém slavíku. Budeme se tomu s novinářskými kolegy vysmívat, netušíce, že se posmíváme sami sobě. Protože to my čím dál víc píšeme o bábách jako o zpěvačkách a o zpěvačkách jako o bábách.
Nejnápadnější je to u Lucie Bílé.
Myslím, že je v několika ohledech naší nejlepší zpěvačkou od dob Evy Pilarové: má největší rozsah, obsáhne a skutečně na vysoké úrovni zazpívá nejvíc žánrů až po současnou vážnou hudbu. Mě především ohromuje její zpěvní volnost a nespoutanost: cokoli hlava Bílé vymyslí, to její hlasivky dokáží uskutečnit.
Píše se o ní všechno, ale téměř nic o tom, jak se svými múzickými talenty zachází a co zpívá. Přitom Jefim Fištejn na to měl celou knihu. Dobře, Fištejn je zkušený politický publicista, nikoli hudební. Ale ani Markéta Turková, jedna z nejlépe orientovaných autorek v oblasti pop-music, nedopadla ve svém rozsáhlém článku o Lucii Bílé v Lidových novinách o moc líp.Zřejmě je takové "zadání" vydavatelů a šéfů deníků či rubrik. A tak dostáváme oddechové, jen do šimrava dráždivé čtení, tu napsané inteligentněji, tu polenem, ale pokud jde o muziku, zcela nanicovaté.
Lucka se málem "ulidičkuje", lidičky rozebírají, jen jak vypadá a co kde řekla - a novináři to shrnují a komentují. Neporovnávají zpěvačky,ale jejich přirozená a silikonová prsa. Jestliže se z Gotta, kdysi jazzmana a rockera, stal symbol sladkobolnosti navzdory kritikům, Lucie Bílá se symbolem diblíka stává s jejich shovívavým a bezradným úsměvem, který je nebezpečnější - protože ne tak očividně naivní - než otevřený souhlas.
Přitom sám dobře vím, že zahrádka a kuchyň nejsou jediné, o čem by s ní byla kloudná řeč. Mluvil jsem s ní předloni v létě, pozvala si mne, abych jí poradil, co s repertoárem. Zjistil jsem, že radu nepotřebuje: přesně věděla, co který skladatel umí a neumí. A svůj pořad na Nově nemohla zahájit vhodnější písničkou než Apatykou ze svého prvního alba.
Tak proč s ní pořád dělat přefouknutá interview o všem, co nemá s talentem Lucie Bílé nic společného? Už slyším odpověď: "Když lidi to chtěj´."
Ano. Jako budou chtít tu bábu s pytlíkama.
14. 2. 2002 www.reflex.cz
|
Nejčtenější články