| Vydáno 08.08.03 Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč Určitá mira facky
Už pár týdnů po 25. únoru 1948, kdy vládu věcí našich převzali komunisté a jejich lidoví milicionáři, ale ještě chvíli jsme mohli "chodit na náboženství", nám tam profesor Josef Hájek vyprávěl, že máme předsedu vlády, který neumí česky. A jak je prý hrozné, když Gottwald demokracii vyslovuje jako demogracii. Tetelili jsme se, malí čeští bratři, strachy i obdivem ke svému knězi, netušíce, že bude hůř, i s češtinou komunistických tajemníků: Biľak bude bienále vyslovovat jako beniále a Jakeš plést broilery s boilery.
Po listopadu 1989 mateřština našich zastupitelů politiků pookřála. Také se poněkud změnilo její minové pole: občasnými výbuchy netrpí náš sluch, ale rozum.
Rekord mezi polistopadovými stylisty drží starosta Magnetizovců. Televiznímu reportérovi, který se vyptával na starostovu účast ve rvačce s místním spoluobčanem, odpověděl: "Do určité míry jsem mu jednu vrazil." Takové veřejné vyznání ovane našince, uvyklého Grebeníčkovu debilování a Zemanovu idiotování, poezií takřka pavučinovou.
Ani předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus, držitel mnoha čestných doktorátů (kdo nevěří, najde je ofotografované v knize Na rovinu), si nevede v utkání s češtinou nezajímavě. Však také nedávno prohlásil, že si své texty píše sám, "ne že je jako Buzkové či Kasalovi píší agentury". Žádná agentura rozhodně není tak básnivá ani karbanická, aby vymyslela větu: "Doufám jen, že pan prezident bude hrát pozitivní kartu." Jak jsem to četl, hned mě napadlo, jaká by byla ta negativní karta. Cinknutá? S obrazným vyjadřováním je to vůbec ošidné. "Kasparov také dopředu neanalyzuje 36. tah, ale promýšlí, jaké zvolí zahájení?" - přirovnal onehdy Klaus strategii ODS k šampiónu královské hry, pročež jak na zavolanou Kasparov v pražském rozhovoru prohlásil, že někdy myslí i dvacet tahů dopředu.
Jak ve starorakouskopanské sněmovně si museli připadat mnozí poslanci po Klausově výzvě: "Moc prosím, abychom si tady osvojili elementární móresy." Pokud ovšem vůbec věděli, že móresy, už za našich rodičů "divné způsoby", za císaře pána znamenaly opravdu jen "způsoby".
Ale nešť. Hemžení sebevědomých rétorických figurek je pořád snesitelnější než sevřené šiky politiků-otomistů, pro které je všechno a vždy "o tom, že". A nikde nablízku určitý pohyb z Magnetizovců.
30. 5. 2002 www.reflex.cz
|
Nejčtenější články