Nechme katy žít
Tak co, ty kate?" pozdravil loni u snídaně na divadelním festivalu v Plzni vynikající režisér znamenitého teatrologa, aby tak humorně navázal na jejich předchozí večerní spor, jestli je dobře přijmout pozvání do televizní Katovny. Sedmdesátiletý "kat" dal mladšímu vtipálkovi facku a ten mu ji vrátil. Ruční setkání obou rodilých Hanáků přinejmenším ukazuje, že kritický pořad probouzí v divácích i mužnější reakce, než je Knížákovo chrobákovské "zvedám všechny končetiny za odstranění Katovny" (Reflex č. 23). Zároveň ovšem z epizody vyplývá, že čerstvé rozhodnutí vedení ČT odvolat z Katovny moderátory Justa a Rejžka může být podloženo hmatatelným diváckým odporem a nemusí být nutně jen "pokusem ODS o zasahování do veřejnoprávní ČT" nebo "personálním kotrmelcem pana Balvína", jak by vyplývalo z názorů Petra Jánského (Lidové noviny 13. 6.).
Ostatně sám jsem Katovnu několikrát kritizoval veřejně a naposled neveřejně, 14. února dopisem Vladimíru Justovi. (Protože mi dodnes neodpověděl, nevím, jak to tam dopadá s dopisy vůbec.)
Odvolání zakladatelů Katovny, k němuž má dojít v září, proto mohu pochopit, ale nemohu s ním souhlasit. I se všemi Rejžkovými mimouměleckými osobními útoky, Justovým skákáním do řeči a častým zmatením pojmů krása a mravnost (kamuflovaným kádrováním) je Katovna i pro mne "ojedinělý pořad nezávislého kritického myšlení, byť značně elitního a intelektuálního" (Vladimír Úlehla, Lidové noviny 10. 6.). Navíc se viditelně zlepšuje: hosté jsou zřetelně zváni z opačného názorového břehu a víc předem připraveni na sporná témata. Zvláště názory divadelního kritika Vladimíra Hulce, ale i Martina C. Putny, Josefa Chuchmy a dalších hostů jsou argumentované a vyhraněné, někdy proti moderátorům, někdy proti všem. (Putnova obhajoba Vieweghovy prózy.)
Česká televize nespáchala přede dvěma lety žádné harakiri, když dala volnou ruku Vladimíru Justovi, vedle Ludvíka Vaculíka držiteli snad největšího počtu novinářských ocenění včetně Ceny F.X. Šaldy,a Janu Rejžkovi, jehož talent i typ snad nejlépe jednou vyjádřil dokumentarista Jan Špáta: "Člověk ty jeho kritiky vždycky rád čte, ale taky se vždycky bojí, aby to příště nebylo o něm." Doufám, že náčelníci z Kavčích hor nečekali od kontroverzních publicistů umírněnost, poslušnost, či dokonce vděčnost. Toho všeho je ve veřejnoprávních lovištích přemnoženo.
20. 6. 2002 www.reflex.cz
Nejčtenější články