Předčasný evropan
Jen tak na půl oka jsme v televizi zahlédli, jak se v rakvi pokryté slovenskou vlajkou vrátily ze Spojených států ostatky Milana Hodži. Žádného našeho politika nenapadlo třeba podat při tom premiérovi Mikuláši Dzurindovi ruku. A přece jsme patřívali do jedné demokratické republiky a Hodža byl v šesti jejích vládách ministrem čtyř resortů a nakonec v letech 1935-38 i premiérem.
Snad mohl být po Masarykovi i prezidentem. Dodržel však staré úmluvy, podpořil o šest let mladšího Edvarda Beneše a svou kandidaturu opakovaně odmítl, i když mu ji nabízela jeho agrární strana, nejsilnější v předmnichovské republice.
Hodža byl vedle Andreje Hlinky zřejmě nejvýraznějším slovenským politikem; jistě nejkvalifikovanějším. Ve dvaadvaceti začal vydávat Slovenský deník, v sedmadvaceti se stal poslancem uherského sněmu, ve čtyřiceti (1918) získal ve Vídni doktorát filozofie. Kdo ví, čím by se stal on i Slovensko, kdyby po atentátu na arcivévodu Ferdinanda nevypukla první světová válka: Hodža se s následníkem trůnu stýkal a získával jej pro myšlenku federalizace Uher, a tedy i "samobytnosti" Slovenska.
V samostatném Československu poznal možnosti i pro Slovensko. "Já jsem si s ním rozuměl víc než s kterýmkoli naším politikem...," prohlásil Beneš, třebaže v roce 1929 vypudil Hodžu z ministerstva školství. Týden před mnichovským diktátem podal Hodža se svou vládou demisi. Po útěku do exilu si už oba první mužové bývalého Československa neporozuměli nikdy.Beneš jmenoval předsedou londýnské Státní rady přizpůsobivějšího Šrámka, který navíc anglicky ani necekl; Hodžu místopředsedou. Nikdy na schůzi rady nepřišel a v září 1941 odjel do Ameriky. Přesto ho chtěl Beneš pozvat i na další období. Poslal mu také vysvětlující dopis, jímž z něj sňal staré nespravedlivé podezření z kapitulantství. Budoucnost ovšem viděli každý jinak. Hodža v pomlčkovém Česko-Slovensku s autonomií pro Slovensko. Proti Benešovu plánu na federaci s Polskem navrhoval pro Slováky trojfederaci, proti orientaci na Sovětský svaz oživil v tisku svou myšlenku na středoevropskou a balkánskou federativní unii ČSR, Polsko, Jugoslávie, Bulharsko, Maďarsko, Albánie, Rumunsko, Řecko. "Byl jsem přesvědčen, že Hodža má určité znaky geniálnosti. Jeho koncepce byly velkorysé a světově moderní," napsal ve svých pamětech ministr Ladislav Feierabend, který ho jel do Ameriky v podstatě usmiřovat s Londýnem. Těsně to nestihl, Hodža 27. června 1944 zemřel.
Tehdy mu stál u rakve ministr zahraničí Jan Masaryk.
11. 7. 2002 www.reflex.cz
Nejčtenější články