| Vydáno 08.08.03 Lidé, věci, dobrodružství->Hudební osobnosti Věrný Sviťo
Jako režisér a scenárista byl Vladimír Svitáček téměř vždy tou méně známou polovinou vedle Jána Roháče, někdy "jen" pětinou: v jediném svém celovečerním filmu Kdyby tisíc klarinetů a v Horníčkových televizních Hovorech H, v bruselské Laterně magice (i s Alfredem Radokem, Svobodou a Formanem), v montrealském Kinoautomatu (s Činčerou, Horníčkem a Juráčkem).
Pro všechny byl Svíťa, jen pro Roháče Svíťo. Svému spolupracovníkovi byl Svíťa věrný doslova až za hrob a milovaný Janík zůstal hlavním hrdinou jeho proslulých historek, dokonce i před živým "Horňasem".
Ne každému připadal vypravěčsky rozeklaný a hlučný Svíťa tak okouzlující jako svým kamarádům. Ne každý ovšem věděl, že komunističtí kádrováci vyhodili Svitáčka celkem čtyřikrát z Barrandova, až z něj udělali nezaměstnaného padesátníka, který oficiálně nesměl ani jako bavič do maloměstské estrády. Nezakázaný ani nepovolený, mohl být jen členem redakční rady časopisu Hádanky a křížovky. Nezasvěcenci netušili, že je chudý jak kostelní myš. I sako po Milanu Lasicovi nosil elegantně a k přejetým zajícům, které jsme mu při našich cestách sbírali na silnicích a on si z nich nadělal i paštičky a polévky,připíjel laciné červené víno. Když jsem si ho vzal do svého klubového programu na Kladně jako hosta, aby vyprávěl historku o setkání se Sophií Lorenovou, vezl si kvůli tomu v kufru smoking. Lidé řvali smíchy a Svíťa byl šťastný. "Chvíle schopná zaplatit za všechny ústrky, křivdy a nespravedlnosti, které člověk musel překonat, aby se jí dožil. Chvíle, ke kterým se v duchu upínám, kdykoliv mám dojem, že by bylo rozumnější netrápit se do zásoby a raději to vzdát." Tohle napsal při jiné příležitosti, ale myslím, že jen jeho cyranovská ostýchavost mu bránila takto naplno pojmenovat i své vypravěčství. A jen tak mimochodem četl a přátelsky posuzoval všechny scénáře Zdeňka Svěráka, chodil se smát do divadélek a pro Jonáš klub zadarmo napsal nádherně úspornou vzpomínku na Roháče, Šlitra a Horníčka.
Dokud ho soudruzi nechali, nehrál si se slovy,ale s obrázky. Ve filmové písničce Zdvořilý Woody naučil krávy couvat a tančit do rytmu, v Malém kotěti rozezpíval koťátka o oktávu výš. (Takových předčasných videoklipů, na nichž se podílel, bylo přes třicet.) Svíťův pologeniální nápad byl, aby živému klavíristovi Šlitrovi v pětiexpozici "přihrávali" z promítací plochy další Šlitrové na jiné nástroje. Před týdnem Svíťovi v motolském krematoriu zpívala Edith Piaf Ne, nelituji ničeho.Měl tu písničku nejradši.
5. 9. 2002 www.reflex.cz
|
Nejčtenější články