Srdce a žluč
O srdci na svatojiřské bazilice jsem se poprvé dozvěděl z textové zprávy, kterou mi na mobil napsal můj přítel, počítačový programátor.Přečetl si o srdci v novinách, naštval se a jedním esemeskovým dechem na mě vychrlil i to, že asi Milan Kundera měl přece jen ve své kritice Václava Havla pravdu. Nepochopil jsem, jakou Kunderovu kritiku měl na mysli. Ale o srdci jsem mu napsal, že dokud je neuvidím, nemohu mít žádný názor. A na to on pevně, že můžu.
Jestliže elitní pražský inženýr, jehož kritický rozum občas využívám coby usměrňovač své přecitlivělosti, dá před krátkým nočním pohledem na červený neon přednost svému přednaštvání, proč by si nemohli na srdce stěžovat lidé, kteří o něm četli kdesi daleko od Prahy?
Samozřejmě nejde o srdce. (Nerozčililo mě, ani nenadchlo; od stejného autora mi připadala významově hlubší a poetičtější třeba trnová koruna na Rudolfinem.) Varovnější jsou ony předčasné, samovolné výrony žluči ve čtenářských rubrikách deníků. Kdy bych myšlení jejich autorů přirovnal k bolševickým zloduchům, asi by se urazili. Pokud by ale měl někdo právo se urážet, pak spíš soudruh Stalin. On z Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu shlédl alespoň první dějství, než v hněvu opustil divadlo a dal autora do klatby.Kritik Stalinova kultu a milovník krajinomaleb s břízkami Chruščov už rovnou zakázal vystavovat Něizvěstného sochy, aniž by jedinou z nich viděl, a vysmál se dodekafonii, přestože neměl nejmenší tušení, jak taková hudba zní. Čeští předlistopadoví komunisté ani nepotřebovali slyšet undergroundové nebo punkové skupiny: stačilo jim si přečíst hlášení estébáků a názor na hudbu už si udělali sami.
Lidová moudrost praví, že je lepší jednou vidět, než o tom stokrát číst. A přece JUDr. Gustáv Husák s herečkou Jiřinou Švorcovou přesvědčili tisíce umělců, že když strana zavolá, je lepší nic nevidět a nečtenou Chartu 77 odsoudit. Už třináct let máme svobodu nechodit k volbám, nevyvěšovat prapory,nekráčet s mávátky,nežalovat úřadům na své nejbližší. Ale svobodu neposuzovat a neodsuzovat, co neznáme, naopak spousta našinců chápe jen jako právo, či dokonce povel chovat se opačně. Jak otravné a zdlouhavé je vysvětlovat a obhajovat svůj názor! Jak sladké a úlevné rovnou někomu vynadat!
16. 12. 2002 www.reflex.cz
Nejčtenější články