| Vydáno 10.08.03 Lidé, věci, dobrodružství->Politický kolotoč Proč Pitharta?
Karty prezidentské volby jsou rozdány, kromě Bureše, Klause, Pitharta a Zemana jsou všichni ostatní kandidáti ze hry.Zázraky se nedějí, všelidovou volbu - v níž by měl asi největší naděje Otakar Motejl - už na poslední chvíli nikdo neprosadí. A šance vojenského exprokurátora Kříženeckého jsou stejně teoretické jako všech protidemokratických kandidátů, které kdy čeští komunisté v prezidentských volbách postavili. Kdybych byl poslancem nebo senátorem, volil bych v prvním nebo jakémkoli dalším kole Petra Pitharta.
Proč nikoho ze tří dalších? Jaroslav Bureš je uchazečem neosobním, mimo českou kotlinu naprosto neznámým a v ní téměř neznámým. I když uvěřím, že je dobrým právníkem, chybí mu alespoň náznak jiných dovedností. Burešovo přiznání, že do KSČ vstoupil kvůli postupu v zaměstnání, ho staví na roveň statisíců jiných, hluboko pod nejmírnější morální požadavky na hlavu státu.
Václava Klause bych možná volil před deseti lety,kdy mě nenapadlo, že se jednou spojí se socialisty, proti nimž včera bouřlivě mobilizoval, že v šarvátkách o Senát uboze přirovná úspěšného podnikatele (Václava Fischera) k římskému koni a v boji o Hrad odhodí dlouholeté argumenty proti referendu, čímž definitivně stvrdí, že účel mu světí prostředky.Což je opak skutečného konzervatismu. Miloše Zemana si umím představit v titulní roli opery Žvanivý slimejš. Jeho schopnost udržet svou sebestřednost na uzdě je téměř nulová, byl by rozkošný.Ale ošklivost ve mně vzbuzuje jen pouhé pomyšlení, že by státní vyznamenání nejpřednějším českým ženám a mužům předávala stejná ruka, která kdysi na Hrad donášela záhadně nalezené kufříky plné intimit, křtila ještě odpornější knížku drbů o tomtéž Hradu a držela u moci všeho schopného komunistického aparátníka Miroslava Šloufa, dokud premiér Špidla neprovětral Strakovu akademii. Pithart je neobyčejně vzdělaný a zásadový,obyčejně slušný,nehlučný.Od devatenácti do sedmadvaceti byl v KSČ podobně jako řada jiných kluků z kladenských rodin, třeba spisovatel Ota Pavel. Než z právníka, historika a novináře udělali Husákovi normalizátoři topiče apod., stihl v Oxfordu nasát anglického ducha. I mezi chartisty míval svůj názor, třeba i proti Václavu Havlovi. Spory nevyhrocuje, hledá dohodu a čas. Obojí ztratil v jednáních se Slováky 1991-92, ale mj. tak ospravedlnil a zdůvěryhodnil (alespoň pro mě) Klausovo rozdělení Československa. Jako předseda Senátu odjel za posměchu svých politických kritiků na Kubu pro vězněné spoluobčany a přivezl je domů. Za tohoto svého prezidenta bych se nečervenal rozpaky.
5. 1. 2003 www.reflex.cz
|
Nejčtenější články