Grebeníčkova nenávist zastínila Ransdorfovy vidiny
Dobře, že si opět zvolili do čela gottwaldovského Grebeníčka a ne husákovského Filipa nebo dokonce šmeralovského Ransdorfa. Dobře pro komunisty i pro nás, demokraty. Jejich pevné voličské jádro se utvrdí v tom, že náš stát je „polodemokratický“ a i ten „Špidlové likvidují“. A my ani pod vlivem Ransdorfovy vzdělanecké výřečnosti nepodlehneme iluzi, že se změnili k lepšímu a že v nich nenávist a touha po odvetě za listopadovou porážku v roce 1989 vychladla.
Iluze jsou nebezpečné vždy.
Po sametové revoluci se diskutovalo o tom, zda komunistickou stranu zakázat. Jasně to žádal pražský městský prokurátor Tomáš Sokol. Za zbytečné to považoval Karel Kryl: prý kdo by do ní vstoupil? Zachovat ji jako skanzen pro pobavení turistů navrhoval vždy vtipný prognostik Miloš Zeman. Dnes dává Grebeníček k lepšímu, jak se mu líbí Krylovy písničky a Zeman plánuje budoucí vládu s tichou podporou komunistů. Zatímco čeští antifašisté dostávají za svůj odboj státní vyznamenání, český antikomunismus nezřídka bývá zdrojem odmítavého údivu, například pro současného prezidenta. Od chvíle, kdy televizí proběhl záběr Grebeníčka na prezidentském balkóně v Lánech, se někteří demokraté začali i bát.
Miroslav Grebeníček je chytrák. V protikladu k Ransdorfovým historizujícím rozkladům a dech vyrážejícím citátům nedává v nejmenším znát, že je docentem a vlastníkem podobných univerzitních diplomů jako Šmeral nebo Husák. Před bojovnými prvomájovými demonstranty uměl po karlínsku vynadat politickým protivníkům (vedených premiérem Klausem) do kreténů, za pár let dokázal zamíchat karty v prezidentské volbě a mluvit jak když másla ukrajuje. A když se na něj usměje percentuální štěstí z čerstvých průzkumů, už nám z budějovického stranického sjezdu vzkazuje, že jejich „...cílem je vstoupit za přijatelných podmínek do exekutivy a v jejím rámci naplňovat ofenzivně náš program.“ Nad hodinu řečnícím Grebeníčkem se skví česká vlajka a heslo S LIDMI PRO LIDI, které je tak obecné a nic neříkající, že by je mohl mít od nacistů až po Červený kříž kdokoli.
Z posjezdových reakcí Grebeníčkových protivníků mám střídavé dojmy. Bude Mirek Topolánek tvrdit, že KSČ „není na žádnou změnu zralá“, až si třeba mimopražské sekretariáty, které ho tlačily do funkce předsedy ODS, začnou myslet něco jiného? Vladimír Špidla má uvnitř sociální demokracie proti sobě zemanovské veterány a pokušení čelit jim jejich vlastní zbraní, nějakou spoluprací s komunisty, je veliké. A co přesně myslí Miroslav Kalousek tím, že „s tou stranou my nikdy spolupracovat nebudeme“? Před šesti lety lidovečtí poslanci navzdory své dohodě s ostatními členy tehdejší čtyřkoalice nehlasovali v zahraničním výboru pro společného kandidáta , ale pro komunistického. A komunisté pak v jiném výboru pro lidoveckého. „Co je to za nesmysl tvrdit, že jedním nedůležitým hlasováním jsme porušili dané slovo,“ hájil pak lidoveckou proradnost Kalousek. Změnila snad nynější předsednická funkce jeho rozkolísané chápaní pojmů „nikdy“ a „spolupráce“?
Úplně jiné jsou reakce internetových anonymů. Z jejich čtení jsem nabyl dojmu, že český hospodský světonázor IV.cenové skupiny se během sjezdu i po něm přestěhoval za počítače, dokonce s celonočním provozem. Politika je svinstvo, všichni jsou svině, všem vynadat, na všechno se vykašlat, nikoho nevolit. Kdyby nějaké tajné oddělení dostalo příkaz spustit fingovanou lidovou kampaň pod heslem „Všem všechno otrávit, třeba komunisty“, lépe by to nedokázalo.
Jak po válce zpívávali Voskovec & Werich ve své poslední hře před únorovým pučem: Nenechme se otrávit. Taky tolik nevěřme průzkumům: jednak už nejednou šeredně selhaly, jednak máme vlastní mozek. Není ani pravda, že není koho volit. Snad si příliš nesnížíme sebeúctu, když zjistíme, že i v politice je pár lidí, kteří kromě chyb udělali i něco dobrého, zkrátka že jsou dokonce tak slušní, jako třeba my.
Nejčtenější články