Nacerno.cz

              

Vydáno 10.02.05 Týdenní komentáře

Cisusalkuch aneb o císaři, pekaři a jejich době
Když přišel do kin Císařův pekař, bylo mi sotva šestnáct. Poúnorový komunistický režim jsem nenáviděl, rudě ošátkovaným pionýrům jsem se posmíval a soudružce ředitelce Karabáčkové jsem tvrdil, že národní výbory jsou předstíráním demokracie. To na vysvětlenou, proč už zase píšu o té době a Janu Werichovi: protože si je pamatuji jinak, než o nich teď čítávám.

Například melodie Zdeňka Petra s Werichovým textem Ten umí to a ten zas tohle prý byla podle Vladimíra Kučery (MF DNES) „z nejbudovatelštějších písní z časů gottwaldovské konstrukce socialismu“ a uzavírala „stejně budovatelskou filmovou agitku“. Znovu se také objevilo, co Jiří Voskovec, který raději ani film neviděl („asi by se mi udělalo nanic“), napsal Viktoru Fischlovi: „Nepochybně zlí alchymisté byli náhončími Wall Streetu a dobrý lid zvítězil ve smyslu lidové demokracie.“
Nesporně to byly časy nestravitelných černobílých agitek. Právě proto pro mne bylo zjevením, když třeba při estrádě v Parku kultury a oddechu Werich náhle přečetl úryvek ze Švejka. Před ním totiž Armádní umělecký soubor zpíval častušky, začínající „Známo bylo u roty, že jsem ulejvák“ nebo „Jenda byl úderníkem, plán plnil vždycky na stopadesát, když však dostal svolávací lístek, nemoh´ z toho devět nocí spát.“ A ještě větším zjevením byl v éře budovatelských filmů Císařův pekař. V éře zapomenutelných, navzájem zaměnitelných, bezbarvých klaďasů nebo stejně prefabrikovaných zloduchů najednou exhibiční komická dvojrole nepředpověditelného, elegantně tančícího a ještě lépe zpívajícího – včetně operního extempore v oné „budovatelské“ – klauna. Výtvarná renesanční podívaná. Nezapomenutelné dialogy. Žádní náhončí Wall Streetu, ale cisusalkuch, císařská ústřední alchymistická kuchyně. (Satiricky podle vzoru Řempo, řemeslnické potřeby. Tak nám tehdy komunisté sovětizovali češtinu.) Werich pobízející pseudoitalského alchymistu k práci: „Patlama, patlama.“ Werich odmítající komořího Langa a jeho neodkladné záležitosti: „Co třeba, netřeba.“ To pak člověk snadno zapomněl i prorežimní narážku na pozdrav známý ze Svobodné Evropy. Ostatně, ruku na srdce, kolik lidí tehdy „štvavou vysílačku“ chytilo a mohlo vůbec tuto Brdečkovu s Werichovu scénáristickou úlitbu pochopit?
Cokoli, čemu jsme se my, co jsme spolu kamarádili, mohli zařehtat, v čem jsme cítili opak všeobecné nudy a šedivosti, co jsme mohli společně opakovat a už jen v tom chóru cítit svobodu – to vše mělo pro nás tehdy cenu Chaplinových grotesek. Jistěže skutečná, nadčasová, esteticky změřená hodnota našich tehdejších podnětů může být jiná. (Mimochodem: v Březinově polistopadovém Lexikonu českého filmu dostal Císařův pekař 80 procent.) Kde končí paměť rozumu a začíná paměť srdce nebo dokonce paměť bránice? Kdy slzíme smíchy nad jiskřivostí vtipu a kdy nad eskamotérem, který si utírá nos židlí? To nebývá jasné ani v přehlednějších historických hodinách, než byly ony gottwaldovské, mezi justičním vražděním názorových odpůrců a vzájemným sebepožíráním únorových vítězů. Co pro nás znamenal Werich jako císař Rudolf II. a pekař Matěj je téměř nemožné vysvětlit komukoli, kdo je třeba jen o kousek mladší. Za to, co si pak Werich s Horníčkem dovolili v letech 1955-59, by totiž pár let předtím skončili mnohem hůř než pouze jako páskové karikovaní v Dikobrazu.
Patlama, patlama, průzkumníci Werichova života. Ale komu a zač poděkovat, to víme každý sám za sebe.

Zdroj:    
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Cisusalkuch aneb o císaři, pekaři a jejich době
(počet příspěvků: 2, poslední: 2005-04-21 11:27:22)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
Přechytračíme i USA?
 bullet  Doporučujeme
17.8.2023 v 87 letech ze
Vojcek byl plný leteckýc
Maximální úspěch Glassov
Nejpohlednější operní in
Turandot nevítězí jen fo
Soňa Červená ovoněla pra
Sezona přenosů skončila
Háček Jana Spáleného je
Karel Kryl byl první vel
Sedmé nebe Jiřího Černéh
 bullet  Nejdiskutovanější
Moje pořady v roce 2022 (323)
Naše vypálené iluze (109)
Moje knížky - dostupnost (102)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (66)
Kamarád i dezertér (65)
Přechytračíme i USA? (60)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (45)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce:  Bazar · Byty · Seznamka · Zaměstnání    
Magazín:  Nacerno.cz     Volný čas:  Rande · Seznamit · Novina · Horoskopy
Další informace:  Reklama · Napište nám     Správce:  © 2003 - 2020 TANGER infosystems s.r.o.


TOPlist