| Vydáno 14.08.07 Týdenní komentáře Elvis Presley byl víc sexy než kalendář Playboye
Hudba, sláva, peníze, zdraví. Jak to mezi nimi vlastně je? Pokaždé jinak zamotané. U Mozarta, Musorgského, Smetany, Ježka. Neméně zvláštní je i příběh, který skončil před třiceti lety, 16.srpna. I když jeho hrdinou byl jenom zpěvák taneční hudby.
Elvis Presley odešel ve dvaačtyřiceti coby král rokenrolu. Kdyby zemřel dvaadvacetiletý jako jeho vrstevník Buddy Holly, zůstal by pouze jedním z rockových průkopníků, skromně připomínaných datem v kalendáři; stejně jako Holly, který zahynul v troskách letadla. Nestal by se pro rokenrol symbolem, jakým je pro operu Caruso, pro jazz Armstrong a pro swing Sinatra.
A přece to nejcennější vykonal rodák z Tupela právě do svých dvaadvaceti.
Ještě mu nebylo dvacet, ještě se živil jako závozník, a už v maličkém memphiském studiu Sun natočil snímky, které změnily celou populární hudbu. Znějí ještě spíš akusticky než elektricky, na některých nejsou ani bicí nástroje. Kdokoli ale popisuje vznik rokenrolu z bělošské country music a černošského rhythm and blues, každý se zabývá Presleyho prvními singly. A většinou přidá bonmot o šťastném producentovi Samu Phillipsovi, jenž v Presleym našel svého vysněného bílého Američana, který zpívá černošským hlasem.
Rok nato si Presleyho vyhlédla velká firma a velký manažer, plukovník Parker. Pochopili, že Presley dává nové hudbě to, co jí nemohl dát jeho předchůdce Bill Haley: mladou rebelskou tvář, atletickou postavu a divoký rytmus, který se z kytar řítí do pánve. Elvis The Pelvis. To přízvisko bylo přesné. Televizní kameramani dostali nakázáno zabírat Presleyho jen od pasu nahoru.
Že by nový idol koketoval s rozepínáním kalhot, jak to za pár let provozovali jeho krajané P.J.Proby nebo Jim Morrison, vůbec nepřipadalo v úvahu. V rozhovorech s novináři byl zdvořilost sama, úcta k rodičům, skromnost. Naprostý opak představy rockera jako buřiče. Ale jen do chvíle, než mu kapela za zády spustila rokenrol.
Jako ďábla a prototyp nestoudnosti proklínali Presleyho jak leckteří američtí pastoři, tak moskevští i pražští Koniášové. Přitom ti z jeho „zvrhlé hudby“ znali skutečně jen zvuk, nikoli kroužení kyčlemi.
Presleyho objemný a barevně proměnlivý tenorbaryton měl nespornou erotickou přitažlivost. Tu nelze předstírat ani vypěstovat. Buď je nebo není. Nezáleží na druhu hudby ani na jejím obsahu. Jestliže mě například něco smiřuje s jinak problematickým podáním lidové písně Emou Destinovou, pak je to všudypřítomná smyslnost jejího oblého hutného tónu. Podobně dokázal Presley zastřít textařskou ultrasentimentalitu třeba dyšným polohlasem v Love Me Tender.
Manažer Parker vyprodával svého „hocha“ po částech. Nejdřív jeho venkovanskou prostotu: dva roky v uniformě dokazoval nejslavnější zpěvák světa své vlastenectví, třebaže by nebylo těžké ho vyreklamovat. Parker nepustil Presleyho koncertovat ani po vojně a zamkl ho do bezmála třiceti filmových kýčů. Kdo chtěl vidět Presleyho, musel na něj do kina! Presley bohatnul, jeho hudba chudla.
Zpěvák ve zlaté kleci, memphiské vile Graceland, ztrácel své instinkty. Nikdy v životě nezpíval mimo Ameriku. Na přelomu 60. a 70.let se pokusil vrátit aspoň na domácí pódia, ale ještě víc než původní hlas mu chyběla sebedůvěra. Manželku mu odloudil trenér a co mohli nejhoršího o něm ve své knížce napsali tři osobní strážci.
Ostatně stačilo, co sám předváděl. Rocker, jehož někdejší nenapodobitelný tanec nahradil až teprve Michaael Jackson „měsíční chůzí“, na koncertech sotva unesl svou váhu. V březnu 1977 prozíravě podepsal poslední vůli.
Není úplně jasné, jestli jeho smrtelný infarkt zavinily drogy. I ostatní Presleyové totiž žili krátce: matka (46 roků), otec (63) a Elvisův jediný sourozenec, dvojče Jesse. (Zemřel při porodu. Dostal se do názvu Caveova alba The First Born Is Dead).
Každopádně bychom těžko hledali smutnější případ rozředěného talentu. Už kvůli tomu, co špatní šoubyznysoví rádci za dvacet let udělali ze svého krále, si zasloužili, aby byli smeteni punkrockovou vlnou. V roce 1977 právě vrcholila.
Zdroj: Hospodářské noviny, 14.8.2007 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články