| Vydáno 24.10.07 Týdenní komentáře Jaký podivný nimbus kolem českého studentstva?
Nejsme Bursíkovy děti – ohlásila v Právu (15.10.) Lenka Dušková, členka republikové rady Strany Zelených. V zavedenějších stranách se o předsedech mluví opatrněji. U zelených zvýšil Matěj Stropnický strop. Třeba se jim tam pak líp dýchá.
Jak tak byla Dušková naladěná, gradovala ve stejné tónině, že svobodu nám v listopadu 1989 „odvážně vymohli“ studenti. Hned to schytala od Bohumila Doležala v jeho internetových Událostech. „Prd nám vymohli. V Rusku se sesul režim, zdejší komunisti ztratili oporu zvnějšku a jistotu zevnitř, velmi rychle se ukázalo, že s režimem sympatizuje jen těch 20%, co dnes volí KSČM, a ti zalezli... Kolem českého studentstva se vznáší podivný a zcela nezasloužený nimbus. Nemělo by se zapomínat, že k jejich ,revolučním tradicím´ patří i antisemitské demonstrace za Hilsneriády a nacionalistické kravály v době sporu o insignie.“
Možná sleduji jiné sdělovací prostředky než Doležal, ale že by zrovna teď Českem obcházelo strašidlo studentského heroismu?
Každá svatozář kolem světských společenství i jedinců je, samozřejmě, podivná a nezasloužená. Doležal tyhle trapnosti hlídá a taky proto ho denně čtu. Se současnými studenty ostatně má coby vysokoškolský pedagog své zkušenosti. Já nějaké, s dovolením, taky: patnáct normalizačních let chodili na mé poslechové diskotéky do kolejních klubů, v Brně dokonce do pěti. Navzájem jsme se pobízeli, abychom se společně – zejména během dotazovny – nebáli a nahradili si akademickou svobodu, která jim byla Gustávem Husákem a podobnými doktory práv odepřena na fakultách. Kdykoli se mi dnes připomene některý z těch neznormalizovaných absolventů, utvrzuje mě to ve víře, že nás povedou dobře. Ne každý vzlétl do pomyslných nebo skutečných oblak jako brněnský inženýr, který emigroval do Spojených států, vrátil se jako pilot a nedávno mě náhodou vezl ze Splitu. Ne každý kolejní dramaturg dával všanc svou existenci a zorganizoval pořad o Krylovi nebo Třešňákovi. (Z Kounicových kolejí málem nepustili studenty ke státnicím jen kvůli punkovému koncertu.) Nicméně pokud jde o počet udání, z kolejí jich přišlo nejmíň, snad tři čtyři.
Ovšemže mluvím jen za sebe. To bychom snad ale všichni měli především.
Doležal se nemůže mýlit v tvrzení, že „Rozhodující byly masové demonstrace v týdnu následujícím po studentské demonstraci“. Jenomže někdo musel začít. Jako onen předek pánů z Choustníka, po kterém mají ve znaku zlatý žebřík na modrém poli. Vždycky se musí najít první, kdo sleze hradby Milána – a po něm „rozhodující“ zástup ostatních. To je erbovní zkušenost z jinak zapomenutého italského tažení císaře Fridricha I. Barbarossy, kterému v roce 1158 pomohl i český král Vladislav II.
O žádnou svatozář nejde: studentští sametoví předáci na sebe i na jiné někdy štěkali jak psi. Ale to oni strhli ostatní: Martin Mejstřík, Šimon Pánek, Monika Pajerová a pár dalších, mezi i nimi Vlastimil Ježek, současný ředitel Národní knihovny.
V okamžiku, kdy v Činoherním klubu vznikalo Občanské fórum, se v Charitě na Karlově náměstí prvně sešli pražští novináři, oficiální i samizdatoví. Čím déle mluvili ti první, tím víc jsem se styděl. Kličkovali, předváděli se, rozmělňovali už tak dost mlhavý návrh společného provolání. (Šeredně to připomínalo novinářské schůzky v okupačním srpnovém týdnu 1968. Právě při nich jsme už předem prohrávali, dřív než nám to Svoboda s Dubčekem řekli naplno.)
Pak se zvedli zástupci studentů, mezi nimi i Jiří Závozda, dnešní šéf zpravodajství TV Prima. Přečetli svých pár stručných a úderných vět - a bylo vymalováno. Došlo přesně na slova Josefa Vlčka, která mi řekl po zatčení Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana, redaktorů samizdatových Lidových novin: „Oni už mají výborné mladé pokračovatele.“
Pokud byli studentští listopadoví revolucionáři se svým odhodláním, únavou a nedůvěrou ke všem starším sami, kazili toho míň, než když je nabádali k opatrnosti pedagogové typu JUDr. Josefa Mečla.
Nejdřív slezli hradby jediné státostrany studenti, pak herci, novináři a ostatní. Dokonce i ti, co dnes tvrdí, že by se Jakešův režim sesypal sám.
Zdroj: Hospodářské noviny 23.10.2007 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články