| Vydáno 11.12.07 Týdenní komentáře České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem
Jestli hned po případném zvolení Klause prezidentem začne hon na Topolánka a „celé realistické křídlo ODS“, jak ve včerejších Lidových novinách předvídá Josef Zieleniec? Nemaje vnitrostranických informací a jsa odkázán na otevřené zdroje, doufám, že žádný hon nezačne.
Mám jinou obavu, hraničící s jistotou: že by můj staronový prezident dál po svém – a pro mě povrchně nebo zcela nepřijatelně - pojednával mezníky české minulosti i přítomnosti. Čímž míním zvláště úlohu meziválečné inteligence, poválečné zplundrování Sudet, posrpnovou protikomunistickou opozici, vládní krizi 1997, opoziční smlouvu nebo Evropskou unii.
V projevu k 17.listopadu Klaus například řekl, že se „významná část inteligence...už v době naší meziválečné první republiky nechala omámit levicovými utopistickými vizemi. Tím – vědomě nebo nevědomě – spolupracovala na vytvoření toho zvláštního společenského podhoubí, které bylo později zneužito k protidemokratickému převratu.“
Ohledně údajné viny za ono podhoubí si své užil už Jiří Voskovec. Téměř rok musel čekat, než ho Američané prověřili jako poúnorového exulanta. V dopise Ferdinandu Peroutkovi tehdy vysvětlil, jak to bylo s údajným levičáctvím V&W. Peroutka to i v době studené války pochopil. Klaus i v míru mluví jazykem velkého inkvizitora.
Jako kluk jsem dávno po válce prolézal v pohraničí osiřelými vesnicemi, kde čeští „zlatokopové“ vykradli, co po vysídlených Němcích zbylo. Divil bych se, kdyby o málo mladší Klaus neviděl totéž. Ale než se mi to všechno dalo v hlavě dohromady, musel jsem si nejprve prožít prvotní šok nad Tigridovým požadavkem omluvit se našim někdejším krajanům za vyhnání a mnohá zvěrstva. Teprve pak se ke mně dostaly i knihy Jána Mlynárika a dalších historiků. Kolikpak lidí, kteří sami sebe straší Sudeťáky, některou z těch knih četlo? Z ráznosti a jednoduchosti, s nimiž Klaus tohle složité a bolavé téma jakoby vyřešil jednou provždy, je mi stydno. V tuto chvíli je už nejméně jeden můj čtenář rozčilený. Jako nedávno na poště a v roce 1977 u bazénu v Podolí. Na poště mě huboval, že na Klausovi pořád hledám chyby. V chartovním roce se do mě pustil dřív, než jsem mu stačil vysvětlit, že já sám tu „úplně největší volovinu“ nepodepsal. Můj kamarád čtenář hrával za Československo Davisův pohár. Když měli dobré výsledky, režim bral i jejich buržoazní bílý sport na milost. A nějací chartisté to všechno pokazili! Klaus to sice takhle nikdy neřekne, ale ti, kterým jde celý disent už dávno na nervy, mu rozumějí. Nikomu nevyčítám nedostatek odvahy, ale vkusu. Třeba výbornému, vtipnému muzikantovi, který prý nepodepsal Chartu proto, že ji podepsali bývalí komunisté. Takže kdyby tam byli jen samí Havlové a Patočkové, tak by ji podepsal? Podobnou míru nevkusu a nesoudnosti jsem, bohužel, vyčetl z Klausova spočítání účastníků jeho ekonomických seminářů v porovnání s nemnoha chartisty. Nevadí mi, že Klaus nebyl disident a nepodepisoval petice za propuštění vězňů. Vadí mi, že můj prezident vynáší nečinnost nad odpor proti bezpráví.
O tom i o jiném by bylo lepší mluvit s prezidentskými kandidáty tváří v tvář. Klaus tuhle Švejnarovu nabídku odmítl proto, že volba není přímá, tudíž by jejich televizní střet byl kontraproduktivní. Pravda, vše rozhodne 281 zákonných volitelů. A za ostatní občany se mohou kandidátů – dodávám já – ptát novináři.
Klause se ptali v sobotní MF Dnes. Taky na sarajevský atentát 1997. Podle Klause to byla „uměle vytvořená vládní krize...byla nám naordinována ekonomická a měnová porucha.“ Viníci? Tošovský, Zieleniec a Lux. Ale jak to sfoukli? O problémech ODS s neexistujícími sponzory a nejasným financováním, kvůli němuž sám stranu už předtím opustil Zieleniec, ani slovo. Tazatel ani tázaný se nedotkli opoziční smlouvy, podle Milana Knížáka elegantního řešení, podle mne nejhlubšího úpadku polistopadové demokracie. Co jiného je nepřítomnost opoziční kontroly nad parlamentní většinou?
Po minulých parlamentních volbách se v nastalém nekonečném čekání na novou vládu znovu ozývaly hlasy po „elegantním“ řešení a vyřazení obtížných menších stran. Václav Klaus by tehdy nebyl proti.
Každý máme o demokracii jiné představy.
Zdroj: Hospodářské noviny, 11.12.2007 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články