| Vydáno 11.03.08 Týdenní komentáře Díky Topolánkovi se konečně o Mašínech diskutuje
Ještě nikdy se o skupině bratří Mašínových a ozbrojeném protikomunistickém odboji nepsalo a nemluvilo tolik, jako teď, 55 let „po“. Zatímco učitelé dějepisu a občanské nauky si stále nejsou jisti, jestli něco takového vůbec patří do obecného rámce jejich osnov, někteří studenti už historii Mašínových sami probírají na svých internetových stránkách. Třeba kladenští gymnazisté.
Někdo může namítnout, že nejdřív se mělo diskutovat a teprve pak buď vyznamenávat nebo ne. Jenže všechny dosavadní spory o tom, jak vykládat třetí odboj, byly omezeny na úzké okruhy odborníků i pamětníků a končily do ztracena. Včetně Senátu, kde se za vyznamenání Mašínových zvláště zasazoval Martin Mejstřík. Knih i archivních dokumentů ke studiu bylo a je dost. Nebyla jen pověstná „politická vůle“. Ani k zevrubné debatě, natož k oceňování. Vždyť o Mašínech se mluvilo už tolikrát a nikdy to s ničím nehnulo; ani s obrovitým procentem odpůrců jejich ozbrojeného odboje.
Od 28.února, kdy premiér poprvé udělil svou plaketu a prohlásil, že „Komunismus vlastně vyhlásil válku vlastním občanům“, je všechno jinak.
Milan Paumer, jediný ze tří přeživších odbojářů, který žije v Česku, se stal mediální osobností víkendu. Prostor dostal v Nedělní partii na Primě a ještě větší večer ve Vedlejších efektech na ČT 24. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg poděkoval Topolánkovi telefonicky z pooperačního lůžka. Televizní moderátor Jakub Železný – jemuž Topolánek nemohl po volebním přenosu z Hradu přijít na jméno – pouze litoval (v rozhovoru pro LN) toho, že „bratři Mašínové nedostali státní vyznamenání, ale jen osobní medaili od pana premiéra, protože já jsem rozhodně proto, aby se zločiny komunismu jasně pojmenovaly a lidé, kteří proti němu bojovali, byli oceněni.“
Pokud přítel uniformovaných pohraničních vrahů Filip křičí, že Topolánek je vrah, skalní komunisté si oddychnou, jak to u nich pořád grebeníčkovsky klape, ale není to námět do diskuse. Leda do diskuse o právnosti státu, jehož vojáci na šumavské hranici stříleli lidi jako zajíce.
Po pátečním nápovědném titulku Při útěku zabíjeli, dostali medaili dalo i Právo hlas opačnému názoru. Jiří Liška ve své polemice s článkem Petra Uhla Měřítkem odporu proti bývalému režimu nesmí být násilí se odvolal na případ Heydrichových likvidátorů Kubiše a Gabčíka: „Kdybychom k nim přistupovali stejně jako k účastníkům III.odboje, ještě dnes by byli považováni za úkladné vrahy.“
Ivan Medek ocenil v Lidových novinách statečnost Mašínových, poznamenal ovšem, že „v žádném případě to neznamená, že na jednání, které připomíná spíše popravu než boj, měli tak říkajíc právo.... myslím si, že sebenepatrnější projev lítosti, vycházející ze svědomí mužů tehdy mladých, by velikost jejich odvahy nezmenšil.“
Nejnovější průzkumy ukazují, že Topolánkova plaketa rozkolísala i veřejné mínění. Na anketní otázku TV Prima (Byli byste ochotni bojovat se zbraní v ruce proti totalitnímu režimu?) kladně odpověděly tři čtvrtiny diváků právě v době, kdy přítomný expremiér Paroubek na přímý dotaz moderátora Petra Šimůnka odpověděl, že by měl „trošku problém“ i s případným podáním ruky Paumerovi.
Čím podrobněji se bude o akci skupiny Mašínových mluvit, tím líp. Nejdiskutovanější je známý případ přepadení policejní stanice, uváděný Medkem, televizním majorem Zemanem a včera v LN i Paroubkem: „...podřízli spoutaného a bezbranného policistu – zajatce.“ Nestačilo ho jen omámit a utéci s uloupenými zbraněmi?
Takhle Mašínové přepadli a nechali být jednoho policistu už před časem. Nakonec je nechytli jen proto, že při výslechu vypovídal zmateně a nepřesně. Ctirad Mašín už stejnou chybu nezopakoval. Měl před sebou četaře Jaroslava Honzáka, který sem přišel jako čerstvě povýšený pohraničník z Hory Svatého Šebestiána. Kdyby měl Mašín pistoli s tlumičem, Honzáka by zastřelil. Takhle ho nejdřív umlčel chloroformem, jak ho to učili soudruzi v branných kurzech. Nebo jak to za války udělal spolubojovník jeho otce štábní kapitán Václav Morávek, když podřezal gestapáka, který by je možná mohl prozradit.
Mašínové bojovali proti státu, jehož soud nechal od října 1948 do konce roku 1952 oběsit 178 občanů antikomunistického vyznání.
(Pozn. JČ: Tento původní text byl v HN zkrácen kvůli místu pro aktuální článek o Janu Šimsovi, mimochodem mém někdejším vikáři z vnohradského evangelického sboru. Svět je opravdu malý.)
Zdroj: Hospodářské noviny, 11.03.2008 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články