Víte, že 30 % našich vojáků v zahraničí byli Židé? Zítra to bude rok, co ČT 2 začala uvádět týdenní diskusní cyklus Historie.cs. Sledují ho dvě až tři procenta diváků. Já taky, seč můžu. Je nás zhruba tolik, kolik se tradičně zajímá o vážnou hudbu. Hodně nebo málo?
Francouzský psychiatr Jean Etienne Dominique Esquirol (1772-1840) kdysi pronesl často citovaná slova: „Paměť je naším jediným bohatstvím. Teprve přijdeme-li o ni, stanou se z nás skuteční žebráci.“ Aniž bych se bál, že půjdu žebrotou (duševní), historie mě zkrátka zajímá. Až do takových zdánlivých detailů, jaké zazněly v historii.cs minulý čtvrtek. Téma: Židé za protektorátu a slovenského státu. Do té doby jsem nevěděl, že nejméně 30 procent vojáků československé východní i západní armádě byli Židé. Pravděpodobně ještě mnohem víc; ne každý totiž oznamoval svůj původ do formuláře. A třebaže to Vojtěch Blodig z Památníku Terezín nezdůrazňoval, hlásili se do boje proti nacismu dobrovolně; alespoň ti v Anglii. Z jiných zdrojů ostatně víme, jak se tam mnozí čeští komunisté odmítali angažovat „za zájmy kapitalistů“ právě když bylo Anglii nejhůř, před napadením Sovětského svazu Německem. Jednu zvláště trapnou stránku z válečného utrpení našich spoluobčanů pak připomněl i Pavel Kohout ve svém sobotním Trilobitu v MF Dnes: „A slovenský stát jediný platil nacistům jako krysařům za každého odstraněného Žida!“ Slouží k profesionální cti Stanislava Mičeva, ředitele Muzea SNP v Banské Bystrici, že nám to předtím v televizi řekl ještě přesněji. I Chorvatsko totiž Němcům platilo za odsunuté Židy, třebaže mnohem méně. Kdo je zvyklý na české hádky politických oponentů, tomu mohlo setkání tří odborníků v čele s aristokraticky uměřeným historikem Tomanem Brodem připadat nekonfliktní. Je pravda, že ani v těch pořadech tohoto cyklu, kde měli účastníci názorové rozpory, se nezatápělo pod kotlem. Neboť historie.cs nemá kotelníka, natož kotelnici, nýbrž střídmého moderátora, novináře Vladimíra Kučeru. Muže bez gest a mimiky, ani hlasově ne právě výrazného. A přece, tvrdím, to byl šťastný tah, když tehdejší ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal oslovil rovnou na chodbě Čestmíra Fraňka a navrhnul mu, aby s Kučerou spustili takový pořad. Nejcennější Kučerovou devízou – vedle samozřejmé připravenosti – je neokázalost, nestrhávání pozornosti na sebe, vážnost vůči historii i historikům, případně politologům a pamětníkům; politici se tu vyskytují výjimečně, jen když jsou při rozboru tématu nezastupitelní. Kučerova opatrná zvídavost a pochybovačnost jsou vlastně docela české, a částečně i tím důvěryhodné. Zde malou biografickou odbočku. Český svět je malý. A podivuhodně propletený. Kučerova manželka Daniela Včeličková je nejen dcerou spisovatele, komunistického novináře a trampského nadšence Gézy Včeličky, ale i bývalou přítelkyní Karla Kryla, viz „písek je bílý jak paže Daniely“ z písničky Morituri te salutant. Což je od Včeličkovy Máni, která zradila partu a chodila s fízly, pěkně daleko. Mnohem blíž jsou Lipicáni, které pro Hanu Hegerovou druhdy otextoval Vladimír Kučera. Antishowman, sedmačtyřicátý ročník Wabiho Daňka, Vládi Mišíka a Jardy Hutky. Promovaný novinář, od mala cvičený v dějinách tátou, strojním sazečem písmácké krve. Vzpomínkami pamětníků a ukázkami z dokumentů případně celovečerních filmů jsou prokládány, zhruba ze čtvrtiny, všechny díly historie.cz. Málokdy se však navzájem tak umocní jako teď, v případě Klosova a Kadárova oskarového Obchodu na korze. Pár slov a pohledů Tona Brtka (Jozefa Kronera), marně se snažícího vysvětlit stařičké paní Lautmanové (Idě Kamiňské), že je jejím arizátorem, je nade všechny komentáře. Jako Karel Čáslavský ve svém Hledání ztraceného času, mém dalším televizním evergreenu, zpřítomňuje filmem tváře nejslavnějších i nejobyčejnějších lidí této země, tak mi její vrcholy i pády přibližují v historii.cs ti nejpovolanější, žádní rádoby intelektuální manekýni. Mají na to skoro hodinu, nikdo je nehoní a nepředstírá, že ze všeho se dá nebo dokonce má udělat roztomilá zábava. Byl to dobrý rok, páni historikové.
Zdroj: Hospodářské noviny, 02.09.2008 Autor: Jiří Černý
Nejčtenější články