| Vydáno 16.09.08 Týdenní komentáře Křesťanovo slovo a hlas převážily nad pidlikáním
Country music nebývá pramenem experimentů. Zvláště ne textařských. Z celé populární hudby se pomaleji vyvíjí snad jen dechovka.
Připočtěme ještě, že některé typy country nadřazují nástroje nad zpěv. Jasné je to v bluegrassu: ne zpěvák, ale střelhbitý banjista je bluegrassovou hvězdou.
A přesto právě z bluegrassové skupiny Poutníci vzešel před bezmála třiceti lety textař, skladatel a zpěvák, s nímž úroveň našeho písničkářství vyrostla ke světovým měřítkům. Když jsem v červenci 1981 na plzeňské Portě zaslechl z druhého konce výstaviště pro mně neznámý, nový zvuk, šel jsem za ním jak hammelnští za krysařovou píšťalou. Už mi to zůstalo, jenom nás přibylo.
Dnešní padesátka Roberta Křesťana, aťsi tichá oproti srpnovým jubilejím Madonny a Michaela Jacksona, je pro českou kulturu jaksepatří důvod k ohlédnutí.
Paní Křesťanová přijela v září 1958 porodit své jediné dítě do rodné Žirovnice. Tam ovšem není porodnice, tak se to stalo v Počátkách. Proto se Robert srdcem považuje za Jihočecha, i když tam žil jen první tři měsíce. Vyrostl v Brně. Maminka byla celý život knihovnicí, otec Milan Křesťan operním sólistou v Liberci a Olomouci. Dokonce i dvořákovským Vodníkem. Doma býval málo a v roce 1969 emigroval do zámoří.
Zato maminčinu bratrovi Františku Jelínkovi stačilo pár žirovnických prázdnin, aby Roberta ovlivnil láskou k angloamerické literatuře, skautingu, swingu, fotbalové Spartě a ke country.
Robert měl štěstí i na brněnské kantory. Hlavně na češtinářku Naďu Továrkovou a jejího muže, dějepisáře. Zatímco většina studentů musela papouškovat Antigida, prosovětský pamflet S.K.Neumanna, profesorka Továrková svým žákům přiblížila i ostouzeného francouzského spisovatele Andrého Gida.
Na gymnáziu byli taky vynikající Mladí madrigalisté. Vedla je profesorka Miluše Kleinová a Křesťan tam byl šťastný. „Sborový zpěv je něco tak krásného, to mi hrozně chybí.“
Prvním Křesťanovým hudebním nástrojem byl v šesti letech klavír. Držel se ho devět roků. I jeho melodické nápady ukazují spíš na někdejšího klávesistu než na dnešního kytaristu a banjistu.
Ze zpěváků ho nejvíc chytil Waldemar Matuška, především ten westernový. A když později propukla móda popfolkových Rangers, Křesťan jediný ze spolužáků miloval Greenhorns. Dvanáctiletý spoluzakládal školní skupinu Trapeři a ve třinácti s nimi prvně zpíval na Portě. Nevím jak. Pamětníci vzpomínají na jeho osmiletou traperskou éru zmámeně. Prý rockoval jako nikdo.
Rozhodně o zpěvu osobitě přemýšlel.
I Boba Dylana pro sebe objevil nejdřív jako zpěváka. Zaujal ho podáním americké lidové Lily Of The West a pak i celým albem Dylan (1973). Tím, o kterém Karel Kryl psal v dopisu: „Sračku z Dylana ucítil holoubek po vyslechnutí jeho nový LP, a nejsem sám, kdo si to myslí... Ale nešť, já Dylana nikdy nežral...”
V traperské éře už Křesťan s odvahou, hraničící s drzostí, taky přeložil přetěžko uchopitelný Dylanův titul A Hard Rain‘s A-Gonna Fall. Zdánlivě volně, ale pocitově přesně: Čím dál tíž se dejchá.
Měl úžasný přírodní talent. (Melodie vymýšlel z hlavy, bez nástroje.) A měl i štěstí; co z milované historie pochytil na obou fakultách, které nedostudoval, tím probarvil slovník a děje svých textů.
Křesťanův třináctiletý vztah se skupinou Poutníci nebyl tak bezproblémový, jak se mohlo zdát podle hitové Panenky, všech trofejí, plných amfiteátrů a sympatického směrování k newgrassu. Když mě nadchli prvním ze tří společných alb, zabručel jeden z Poutníků: „Trochu moc křesťanské.“
Od roku 1991 Křesťan hraje, kříží Spojenými státy včetně Nashvillu a vydal jedenáct alb s muzikanty z Druhé trávy. Ti vědí, že čím „křesťanštější“, tím lepší. Jeho texty vycházejí jako básnické knížky a on sám překládá i moderní americké prozaiky včetně Normana Mailera.
Po rýmově přesných, zpěvných, rytmicky pevně usazených, a výrazově bohatých českých verzích Jethro Tull, Dire Straits nebo přiznané cohenovské inspiraci (Víla) přenesl své nejlepší vlohy i do nejnovějšího, monotématického alba Dylanovky.
Onehdy řekl, že někdy sám přesně neví, co nějakým slovním spojením vyjadřuje. A takhle bezúsměvně poctivý byl Robert Křesťan dávno předtím, než začal stárnout do podoby rembrandtovských portrétů.
Zdroj: Hospodářské noviny, 16.09.2008 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články