Nacerno.cz

              

Vydáno 23.09.08 Týdenní komentáře

Svojsíkova štěchovická mohyla povstala z rozvalin
Junáky, české skauty, u nás zrušili už třikrát: jednou nacisté a dvakrát komunisté. Stalo se v letech 1940, 1950 a 1970. Ale kořeny této organizace, kterou v roce 1912 založil profesor tělocviku a člen Českého pěveckého kvarteta Antonín Benjamin Svojsík, drží pevněji než nenávistné diktatury.

Připomněl jsem si to v sobotu po poledni na kopci nad Štěchovicemi. Skauti ze zbraslavského střediska Uragan tam pod vedením architekta Karla Paška, přezdívaného Stopař, obnovili a slavnostně odhalili Svojsíkovu mohylu. Zbytky z původního monumentu se v lese na Hrádku válely přes padesát let.
Kdyby kameny uměly mluvit!
Ságu o mohyle začal kominík, turista, divadelník, kronikář, a kinopromítač Karel Borovička. Před 75 lety založil skauting ve Štěchovicích. Pak i na Zbraslavi a jinde v okolí. Než se stal náčelníkem Středočeské župy, její část vlastně sám zbudoval. Jeho byl i nápad s mohylou. Do strmého kopce nad údolím Kocáby nosili skauti na zádech vodu i kameny. Písek až ze štěchovické pískovny. Zvládli to sami, bez zedníků, za šest týdnů. Svojsíkův reliéf udělal žák Otakara Španiela, skaut ze Řevnic, akademický sochař Jindřich Severa.
Borovička slavnost načasoval k nedožitým Svojsíkovým sedmdesátinám. Tři dny před nimi, v neděli 2.června 1946, se k mohyle se stovkami lidí vydrápali i čestní hosté včetně Svojsíkovy manželky.
Krkolomné místo Borovička nevybral náhodou. Za války tam skauti tajně skládali slib na československou vlajku. Říká se, že snad pod mohylu zazdili i tři keramické nádobky s prstí z Řípu, českými granáty a podpisy těch, co mohylu vztyčili.
Po únoru 1948 komunisté zavřeli Karla Borovičku na půldruhého roku, protože se chystal napsat do ilegální skautské brožurky článek o tom, jak stavět komíny v klubovnách.
„Klubovnu měli Štěchovičtí v místnostech tamní továrny,“ vzpomínala Borovičkova dcera Květa Tomanová, „a když přišli svazáci, tak jim to tam doslova a do písmene zničili, se střediskovou vlajkou provokativně vytřeli podlahu a ten nešťastný cár látky hodili Borovičkovům za plot. Pak už jen sebrali a spálili knihy, dokumenty, kroniky, fotografie a všechno, co souviselo se skautskou tématikou. Borovičkovi se pak museli vystěhovat a jejich domek byl zabaven ve prospěch státu."
S mohylou to šlo svazákům hůř, tu museli odstřelit. Dva nejhorlivější byli bývalými skauty. Známé je i jméno toho, kdo ukradl bronzovou desku. Viděla ho sousedka. Ale štěchovičtí odsoudili vandaly i zloděje k zapomenutí.
Nad rozvalenými kameny opět skládali slib tajní skauti a skautky. I nováčci oddílu Ze-hnje-she-kha, který vedla Michala Rocmanová, nynější náčelní Junáka.
Později se radila Borovičkova dcera o obnovení památníku s bývalým náčelníkem Rudolfem Plajnerem; v letech 1959-1961 učil na osmiletce v nedalekém Vraném nad Vltavou. „Pokus se zachovat to tak, jak to je, nám to něco připomene a mladým to musíme vysvětlit.“ I v této odpovědi poznáváme džentlmena, který během únorového puče při hádce s Alexejem Čepičkou vrazil Gottwaldovu zeti jen jednu. „Urážku a ponížení své osoby vám odpouštím… Ale vyslovil jste se neuctivě o celé junácké organizaci, jejíchž více než 600 členů prokázalo svoji věrnost a oddanost republice…obětí svého života. Je obhájit musím a proto vám tu druhou facku prominout nemohu.“
Svět je malý a junácké srdce velké. Zbraslavský skaut Karel Pašek si vzpomněl, že ho před třiceti lety k talentovým zkouškám na fakultu připravoval sochař Severa. (Náhodou můj tchán.) Z jeho řevnického ateliéru Jitka skautům půjčila sádrového Svojsíka. Jako jeden z mála „přežil“ povodeň. Paškova parta mohylu obnovila Borovičkovým systémem: vytahali materiál na hřbetech a sami stavěli. Jak je dochováno na videu, bratr architekt nahazoval maltu bekhendem.
Stihli to k sobotě nejbližší sedmdesátému výročí Svojsíkova odchodu. Zemřel 17.září 1938.
Nebyli u toho žádní nepatřiční politici. Štěchovická starostka Miloslava Vlková sem patřila. Jak všichni naráz spustili Junáci vzhůru, volá den, vzpomněl jsem si na Kovařovicovu melodii skautské hymny i já.
Docela blízko zpíval Svojsíkův sedmaosmdesátiletý syn Antonín a o dva roky mladší místostarosta Junáka, novinář Jiří Navrátil.

Zdroj: Hospodářské noviny, 23.09.2008   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Svojsíkova štěchovická mohyla povstala z rozvalin
(počet příspěvků: 0, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Soňa Červená ovoněla pra
Sezona přenosů skončila
Háček Jana Spáleného je
Karel Kryl byl první vel
Sedmé nebe s Olmerovou a
Wagner skladatel opět př
Donizetti plný gagů a te
Český rozhlas o mně třik
Roberto Alagna umocní ka
Nový něžný vzkaz písničk
 bullet  Nejdiskutovanější
40 let bez výmluv - Nad poetickým rockem C&K Vocalu (967)
Český pop žije (417)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2019 (310)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - VE ŠVANDOVĚ DIVADLE 3X VÁCLAV NECKÁŘ (99)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Přechytračíme i USA? (63)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist