| Vydáno 27.02.12 O kultuře a hudbě->Hudební recenze Dylan splácí Williamsovi půjčku
„Smíchejte Fatse Domina s Hankem Williamsem a máte začátek rokenrolu,“ napsal kdysi novinář Michael Gray. Dvěma jmény tak charakterizoval hlavní zdroje americké rockové hudby: černošské rhythm and blues a bělošskou country music. Pokud není český čtenář kovaný v country, připomeňme mu, že alabamský rodák Hank Williams byl mj. autorem melodií, které u nás nazpívali Michal Tučný (Vlak půlnoční), Karel Hála (Dej mi pár okovů) nebo Karel Gott (Nechtěl bych).
Vinou svých problémů s alkoholem měl Williams na celou písničkářskou a zpěváckou kariéru necelých šest let. Než na nový rok 1953 v devětadvaceti cestou na koncert zemřel na zadním sedadle svého cadillaku, natočil 125 písniček. Jedenáct vedlo v USA singlový prodej. Posmrtně mu získaly desítky cen a poct včetně členství ve třech Dvoranách slávy: countryové, rockové a celoamerické.
Do škol dlouho nechodil, moc nečetl, noty neznal, hraní na kytaru odkoukal na nádraží od jižanského černého bluesmana, ale písničky prý psal tak jak pil whisky: jako kdyby nebylo žádné zítra. Ostatně jeho poslední singl se jmenoval I’ll Never Get Out of This World Alive - Živý ze světa nevypadnu.
Nebyl hlasový ani nástrojový virtuóz, lidé však v jeho prostých textech našli svá zklamání a prohry. Jestliže se americká country někdy dělí na farmářskou a psaneckou, Williams patřil k té druhé, stejně jako mladší Johnny Cash.
Ženy věřily Bobu Dylanovi
Existuje několik alb, jež countryové i jiné hvězdy věnovaly Williamsovu repertoáru. Nejúspěšnější bylo album Timeless, které získalo v roce 2001 i cenu Grammy. A Hank Williams jr. vydal už v roce 1969 dokonce Songs My Father Left Me – Písně, co mi nechal otec. Tedy téměř stejný projekt jako jsou nynější Ztracené zápisníky (The Lost Notebooks) Hanka Williamse. Syn tehdy prostě zhudebnil pár textů, k nimž otec už nestačil napsat melodie.
Dvanáct textů si pro Ztracené zápisníky zhudebňovali sami zpěváci. V tom je album výjimečné.
Že po countryové legendě zůstalo ve čtyřech zápisnících a porůznu i na papírkách 66 textů či náčrtků, se vědělo dávno. Ale teprve v roce 2002 se čtyři dámy z příslušného vydavatelství dohodly, aby ten poklad vynesl na světlo Bob Dylan. Zárukou kvality bylo nejen jeho jméno, ale i to, že označoval Hanka Williamse jako svůj první idol.
Původně měl Dylan texty vybrat, zhudebnit a nazpívat sám.
Nakonec přizval pestrou společnost: countryové klasiky (Alan Jackson, Vince Gill, Patty Lovelessová, Merle Haggard), spřízněné duše (Williamsova třicetiletá vnučka Holly Williamsová, Lucinda Williamsová jen s náhodnou shodou příjmení, Levon Helm, kdysi z kanadského Bandu), jazzovou Noru Jonesovou, rockovou Sheryl Crowovou, svého syna Jakoba Dylana (springsteenovská píseň Oh, Mama, Come Home) a nejméně očekávaného Jacka Whita, novátorského rockera, který v You Know That I Know nezapřel, že předtím psal pro skupinu White Stripes a teď pro Dead Weather.
Polovina písní je blízko waltzu nebo valčíku, zkrátka ve tříčtvrtečním rytmu. Hned při Jacksonově vstupní You´ve Been Lonesome, Too se posluchači vybaví I´m So Lonesome I Could Cry. Díky podobným názvukům má pamětník někdy až dojem, jakoby tvůrci alba – ať z úcty k legendě, nebo z radosti nad jednoduchostí žánru – soutěžili, čí hudbu bude nezasvěcenec považovat za dílo Hanka Williamse seniora.
Všichni soutěžící obstáli, ale vítězí oslavovaný senior.
Various Artists
Thw Lost Notebooks Of Hank Williams
Columbia Records 2011
Zdroj: Hospodářské noviny 23.02.2012 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články