| Vydáno 26.08.12 O kultuře a hudbě->Hudební recenze Náčelníci irského folku slaví padesátiny Hlasem věčnosti
Hráči dublinské skupiny The Chieftains jsou Náčelníky irského folku nejen svým názvem, ale především více než čtyřiceti dosud vydanými alby. (Zhruba na dalších čtyřiceti hostovali.) Osmnáctkrát byli nominováni na cenu Grammy a šestkrát prestižní „gramofónek“ opravdu dostali.
Letošním jubilejním albem k padesátému výročí svého vzniku, Voice of Ages (Hlas věčnosti), však spíš než sebe oslavují své méně známé folkové a countryové pokračovatele, mladší až o dvě generace. Ani památky po hvězdách typu Rolling Stones, Stinga, Joni Mitchellové, Sinéad O´Connorové nebo Vana Morrisona, jakých bylo před deseti lety plné slavnostní CD.
Že z tuctu pozvaných skupin nebo sólistů jsou dvě třetiny Američanů, poznáme spíš listováním v encyklopediích, ne podle celkov zvuku. Ten jako obvykle určují The Chieftains: jednak neselhávajícím hledačstvím v melodických a rytmických pokladech lidových písní, jednak svým instrumentálním mistrovstvím. Irské dudy a píšťala (tin whistle) zakladatele skupiny Paddyho Moloneyho, rytmuplná flétna Matta Molloye, housle Seána Keana a poslední dekádu už i zvonivá irská harfa Triony Marshallové – s těmi dnes stojí a padá styl skupiny, který nestárne, obnovován stále novějšími jmény. Snad jen bluegrassový vliv je tentokrát slyšitelnější.
Věrnost akustickým nástrojům
Dublinští Náčelníci měli na rozdíl třeba od Fairport Convention, Bothy Bandu nebo Planxty vždycky blíž ke komorní hudbě než k rocku a dlouho zůstávali prakticky nedotčeni elektrifikovaným folkrockem. O to větší poctou pro ně v roce 1974 bylo hrát v San Francisku před skupinou Grateful Dead, ikonou kalifornských hippies. A jako doma se cítili během papežské mše v roce 1979. Nejen proto, že hráli v Dublinu.
Jediné, co skupina nikdy nevlastnila, byly průrazné sólové hlasy. Tak si je zvala. Jeden, a zrovna ten z nejlepších na světě, nemuseli hledat dlouho. Van Morrison, rodák z Belfastu, natočil s The Chieftains celé album Irish Hertabeat (Tep irského srdce, 1988). Mimořádnosti toho projektu se přiblížil i výběr The Long Black Veil (Dlouhý černý závoj, 1995), mj. s Mickem Jaggerem, Tomem Jonesem, Ryem Cooderem, Markem Knopflerem nebo Marianne Faithfullovou.
Kdo ovšem čekával od The Chieftains nový repertoár, ten patrně dal přednost albům málo známých písní z Galicie (Santiago, 1996) nebo z mexicko-americké války (San Patricio, 2010).
Novinka Voice of Ages je pro obojí posluchače: milovníky zpěváků i národních písní.
Giddensová = hlas jako blesk
Po doposlechnutí CD Voice of Ages má recenzent chuť si opatřit všechna alba těch jemu „neznámých“ hlasů. V první řadě od Carolina Chocolates Drops, afroamerické strunné skupiny ze Severní Karoliny; člověka nejdřív oslní hlasem jako blesk Rhiannon Giddensová ve cválající skladbě Pretty Little Girl a pak už chápe, proč skupina dostala cenu Grammy.
Mimořádných zpěvaček je tu na rozdávání. Od úvodní Irky Imeldy Maové (ročník 1974) přes americké countryové trio Pistol Annies, sestry Rogersovy přejmenované na Secret Sister a připomínající začátky Joan Baezové, Joe Williamsovou, která v duu s Johnem Paulem Whitem dostala Grammy v kategorii country i folku, až po Dubliňanku Lisu Hanniganovou, známou i z koncertů na Valašsku.
V tolikeré kráse zaniká i neosobitý pokus amerických Punch Brothers o Dylanovu Mr.Tambourine Man nebo vyznání kosmonautky irského původu Cady Colemanová, že si vzala do vesmíru flétnu a irskou píšťalu.
Zdroj: Hospodářské noviny 20.07.2012 Autor: Jiří Černý |
Nejčtenější články